C.k. Podžalské museum Podbrdo u Vrchlabí.
STRÁŽNÍCI TRATÍ A STRÁŽNÍ DOMKY.
Železniční
strážní domek
je malé
obydlí strážníka železniční
trati
stojící v blízkosti kolejí
buď v
pravidelných rozestupech, nebo u míst,
která
vyžadovala zvýšený dozor. Strážní domky jsou nazývány v
železničářském slangu vechtrovna
z německého Bahnwächterhaus, zkráceně vechtr. Strážníci tratí vykonávali svou službu ze strážních domků na širé trati či na zhlavích stanic. Tomuto dnes téměř zapomenutému povolání vděčíme za bezpečnost na našich tratích po více než sto let od založení našich drah do druhé poloviny 20. století, kdy skončili svou službu poslední strážníci tratí na českém severovýchodě.
Snem trhanů, jak se v devatenáctém století říkalo dělníkům na stavbách
drah, bylo stát se po dokončení stavby trati jejím
strážníkem. Ti, kterým se tento trhanský sen splnil, bydleli se
svými rodinami v železničních strážních domcích zvaných v
železničním slangu vechtrovny, které byly v devatenáctém
století stavěny podél tratí pro jejich ostrahu a zajištění
bezpečnosti provozu. Úkolem strážníka trati - vechtra byla v
dobách budování drah především ostraha dráhy a předávání
optických signálů o průjezdu vlaku sousednímu strážnímu
stanovišti. Proto byly strážní domky u prvních našich tratí
stavěny v pravidelných rozestupech na vyvýšených místech podél
tratí, jako je tomu i u první železniční tratě v Podkrkonoší,
Pardubicko-liberecké dráhy. Dalším úkolem strážníků tratě
bylo projít po průjezdu vlaku svěřený úsek dráhy, který sahal
k sousednímu strážnímu domku, a zkontrolovat, zda nebyl průjezdem
vlaku narušen technický stav tratě či zda jiskry parní
lokomotivy nezapálily suchou trávu. V zimě strážníci také
kontrolovali průjezdnost tratě vzhledem ke sněhovým poměrům a
ke tratím umísťovali dřevěné protisněhové zábrany. S rychle
se rozvíjejícím zabezpečením jízdy na tratích a s rozvojem
návěstní soustavy přebírají funkci strážníků trati nová
návěstidla a strážní domky se staví podél tratí především
k zajištění bezpečnosti železničních přejezdů a zhlaví
větších stanic, jak tomu je i u trati Severozápadní dráhy Velký
Osek - Poříčí.
Strážní domky byly stavěny jako typizované objekty podle ústředního vzoru pro tu kterou trať. Jejich stavba byla svěřována místním firmám a jednotlivé domky se mírně lišily dle místních podmínek, vždy však zachovávaly stavební styl konkrétní dráhy. Pro strážní domky je typická veliká jednoduchost stavebního řešení a skromnost obydlí. Strážní domek Rakouské severozápadní dráhy, stejně jako většiny jiných společností, měl jen jednu velkou a jednu menší místnost. Na místě z tratě viditelném bylo na omítce strážního domku vyznačeno jeho číslo v pořadí strážních domků od počátku ke konci tratě a písmeno T, které značilo telegrafní a později telefonní spojení drážním telefonem. Ze zápraží domku se vcházelo přímo do menší místnosti. Z ní vedly schodu dolů do sklepa a žebřík nahoru na půdu. Menší místnost sloužila jako předsíň a často i jako kuchyně a vcházelo se z ní také do větší místnosti domku, která sloužila strážníkovi tratě a jeho rodině k bydlení a zároveň k výkonu strážní služby.
Služba strážníka tratě byla náročná především časově, neboť vyžadovala především bdělost ve dne v noci, takže často strážníka tratě musela zastoupit jeho žena či odrostlejší děti. Pro častou odlehlost strážních domků a téměř nepřetržitou službu strážníka musel mít strážní domek nezbytné zázemí pro samozásobitelské zásobování základními potravinami. Za strážním domkem stála samostatná hospodářská stavba, v níž se nacházel suchý záchod, sklad pro uhlí a náčiní strážníka tratě a také chlívek pro kozu, která zajišťovala strážníkově rodině čerstvé mléko. Později bývala k hospodářské stavbě přistavována ještě místnost prádelny a ke strážnímu domku směrem ke trati malá stavba signálky, která sloužila k výkonu strážní služby po oddělení obytné a strážní funkce strážních domků. Malý pozemek sloužil k vypěstování vlastního ovoce a zeleniny, sklep domku pro uchování potravinových zásob na zimní období a půda pro skladování sena pro kozu. Do domků nebyla zavedena voda, kanalizace a dlouhá desetiletí ani elektřina. Nedaleko strážního domku stála pouze studna pro zajištění pitné vody lidí a zvířat a zaveden byl pouze drážní telefon k výkonu služby či zvonková návěst, oznamující průjezd vlaku.
Po dlouhá desetiletí vykonávali strážníci tratě svou v podstatě nepřetržitou strážní službu za malý plat a služební byt, s dalším rozvojem zabezpečení tratí se však funkce strážníků tratě začala měnit. Mnohé strážní domky byly po druhé světové válce zrušeny a zbourány v souvislosti s kolektivizací vesnice, která přinesla zcelování lánů a rušení mnoha polních cest a tím i mnoha přejezdů, které do té doby obsluhovali strážníci tratí. Strážní domky na přejezdech silnic a významnějších cest byly zachovány pro obsluhu mechanických závor přejezdů, také nově vznikající zastávky ve vsích, kterými dříve trať pouze procházela, bývaly často přistavovány ke strážním domkům či zřizovány v jejich blízkosti a strážníci tratí na těchto zastávkách přebírali i prodej jízdenek.
Ve druhé polovině 20. století potom dochází v souvislosti s rušením mechanicky obsluhovaných závor na přejezdech k další vlně rušení strážních domků. Jinde přebírají obsluhu mechanických závor dopravní kanceláře blízkých stanic či závorářská stanoviště zřizovaná na železničních zastávkách a strážní domky se stávají nepotřebnými. Některé z nich jsou zrušeny a zbourány, jiné slouží nadále již jen jako služební byty zaměstnanců dráhy. Také další osudy této druhé skupiny strážních domků se liší. Některé byly dráhou odprodány po letech do soukromého vlastnictví a slouží pro jednoduché bydlení či rekreaci, jiné byly opuštěny a ponechány svému osudu, aby se staly příbytkem bezdomovců a lidí na okraji společnosti nebo se změnily ve zříceniny. Odlehlost a zvláštnost strážních domků také lákala lidi snažící se o alternativní životní styl, podivíny i kriminální živly, stejně jako železniční nadšence, kteří mnohé z nich zachránili před jistou zkázou a vdechli jim nový život a ducha starých dob.
V bývalém železničním strážním domku č. 70 na přejezdu silnice Vrchlabí-Hostinné mezi obcemi Kunčice nad Labem a Klášterská Lhota můžete navštívit malou expozici věnovanou mimo jiné práci strážníků tratí a prohlédnout si jejich nezbytné pracovní pomůcky i kolejiště modelové železnice se zaměřením na život a službu strážníků tratí.
Železniční strážní domek C.k. priv. Rakouské severozápadní dráhy č. 70 u Kunčic nad Labem, stav po r. 2000.
foto Jan L. Hrdlička