16. Zámek a zámecký park.
Zámek vystavěl roku 1546 - 1548 zakladatel města Vrchlabí Kryštof Gendorf z Gendorfu. Patří mezi nejranější světské renesanční stavby v Čechách. Vyrostl v sousedství vodní tvrze postavené vrchlabskými vladyky a připomínané ještě v roce 1564. Renesanční zámek byl chráněn vodními příkopy širokými 12 metrů a třemi padacími mosty. Byl vystavěn podle sasko-slezského vzoru a dnes ho tvoří dvoupatrová renesanční budova s obdélníkovým půdorysem. Původní Gendorfův zámek byl stavbou třípatrovou, avšak v roce 1820 za Rudolfa Morzina došlo k velké vnitřní i vnější přestavbě zámku, při níž byly zasypány vodní příkopy, zbourána část hradebních zdí a zámecká budova snížena o jedno patro. Každé z jejích čtyř nároží zakončuje osmiboká věž, nesoucí od dob morzínovské přestavby sídla střechu ve tvaru věžní báně. Místo renesančního arkádového nádvoří nalezneme uprostřed zámku velkou halu, která je sklenuta valenou klenbou s lunetami. Čtyři nástěnné malby, zdobící stěny haly představují čtyři poslední medvědy, ulovené v Krkonošských lesích mezi léty 1665 až 1726. Velkolepost síně dokreslují těžké dubové dveře, zdobené intarsiemi. První patro zámku ukrývá bývalou zámeckou knihovnu, jejíž stěny zdobí obložení z tvrdého dřeva. Ve druhém patře zámku v bývalé rytířské síni stojí vzácná fajánsová kamna z roku 1545 se znakem legnického a brzežského vévody Bedřicha II., zdobená nápisem "Slovo Boží žije navěky". Kachle kamen jsou vyrobeny z pálené hlíny, jejich bohaté reliéfy vyobrazují scény ze Starého a Nového zákona, především z Kristova umučení, ale i ze života renesančního člověka. Zámecké pokoje zdobí štuková výzdoba ze 17. století, zámecká kaple pochází z roku 1648. Při východním průčelí nad vchodem do zámku se nachází portikus, barokně pojatý balkon podle návrhu spolutvůrce Národního divadla Josefa Schulze, přistavěný k zámku v roce 1890.
Barokní hospodářský trakt zámku severně od hlavní budovy pochází ze sedmnáctého století, přestaven byl v roce 1820. Rozsáhlý zámecký park při západní straně náměstí tvoří velkou zelenou oázu uprostřed města. Má charakter anglického parku z 30. let 19. století. Rostou zde vzácné a cizokrajné rostliny, především dřeviny z mnoha světadílů. Zámecký rybník s ostrůvkem, na němž stávala tvrz, je zbytkem starých vodních příkopů, ochraňujících renesanční šlechtické sídlo. Park je z východní, jižní a západní strany obklopen starou kamennou hradební zdí se střílnami.
17. Hraběcí hrobka.
Hrobka hraběcího rodu Czernin-Morzinů stojí na výšině západně od zámeckého parku. Přes hradební zdi a cestu k ní vede ze zámeckého parku krásný dřevěný krytý most. Hraběcí hrobka je postavena v novogotickém slohu a její stavba probíhala souběžně se stavbou nového děkanského kostela. Základní kámen hrobky byl položen v roce 1887, stavba byla dokončena v roce 1891. Slavnostního vysvěcení královéhradeckým biskupem Josefem Janem Haisem se jí dostalo 20.října 1891. Hrobku navrhl architekt vrchlabského děkanského kostela Šimon Tragl, také stavebních prací se ujaly vrchlabské firmy, podílející se i na stavbě děkanského kostela. Zednické práce provedla firma Edmund Zirm, kamenické práce potom Eduard Wlačiha.
Hraběcí hrobka je dvojúrovňovou stavbou, skládající se z podzemní krypty a z nadzemní kaple. Krypta je sklenuta křížovou klenbou, nesenou pilíři a dvěma řadami sloupů a stala se již několikrát cílem vandalů a zlodějů.
Průčelí kaple zdobí krásný portál, rozetové okno a vížka zvoničky. Kaple je sklenuta taktéž křížovou klenbou, nesenou svazkovými přípory a klenebními pásy. Oltář kaple je zasvěcen Panně Marii Bolestné. Na oltáři se nachází socha Piety, která zobrazuje Pannu Marii, oplakávající pod golgotským křížem mrtvé Ježíšovo tělo. Na retabulu najdeme tři reliéfy, představující Ukřižování a Zmrtvýchvstání Ježíšovo. Dřevořezby jsou dílem C.K. dvorního řezbáře J. Steinera, jehož dílna pracovala v tyrolském Meranu. Tento oltář obdržel od Svatého otce odpustkové privilegium, vztahující se na dvě mše svaté v týdnu.
Po druhé světové válce, v roce 1947, byla vyvlastněná hraběcí hrobka přidělena Církvi československé husitské.
18. Radnice.
Jižní stranu Masarykova náměstí tvoří budova městské radnice. Jedná se o původně renesanční stavbu z roku 1591, která byla jednou z prvních kamenných budov města. Z této doby se zachovaly renesanční základy, štít, věž a klenutá podsíň. Radnice byla v letech 1732 - 1737 barokně přestavěna stavitelem Janem Jiřím Seehakem, roku 1927 novorenesančně upravena dle návrhu městského architekta Hanse Knolla. V patře radnice býval velký sál, kde se scházela městská rada, v přízemí bývala hospoda "U zeleného hroznu", sídlo národní gardy roku 1848. Ve štítu je poplašný zvonek, zvonící v dávných dobách na poplach i o slavnostech a věžní hodiny původně s latinským nápisem "Ultima latet" - Poslední hodina je skryta.
Nedaleko radnice stojí na náměstí budova městského hotelu Labuť, postaveného v novorenesančním stylu podle plánů vrchlabského stavitele Viktora Krause jilemnickou firmou Pošepný-Lízner. Dříve zde stával hostinec "U bílé labutě", v němž se scházeli vrchlabští měšťané v revolučním roce 1848.
19. Dům "U sedmi štítů".
Mezi nejstarší domy města patří dům č.p. 3/159 v Labské ulici. Postaven byl již v 16. století. Jedná se o dřevěnou roubenou chalupu městského typu. V patře domu se nachází světnička, jejíž dřevěné stěny nesou cenné dekorativní malby, kterým vévodí veduta historického města Vrchlabí.
Několik posledních lidových městských domů nalezneme ještě v dalších bočních uličkách města - v ulici Františka Kavána, U Lázní, Labská, Lužická, Tkalcovská.
20. Městský park a Kalvárie.
Ve svahu na východní straně města a labského údolí leží přírodní městský park, založený roku 1892 v lokalitě zvané Na šancích, v místech valů z "bramborové války" roku 1778. Na jeho západním okraji při ulici Pod parkem nalezneme významné barokní sousoší Panny Marie Pomocné, pocházející z roku 1714, níže nad ulicí Kbely pískovcová boží muka s železným krucifixem.
Jižně od městského parku leží nižší návrší zvané Kalvárie nebo Olivetská hora, na jejímž vrcholu stálo dříve sousoší Krista s andělem, datované do roku 1828. Sousoší v životní velikosti zpodobňovalo Ježíše, očekávajícího v zahradě Getsemane své utrpení spolu s andělem, který sestupujíc z nebe dodával mu odvahy. Od sochy Panny Marie Pomocné u městského parku sem vedla cesta se 14 zastaveními u obrázků 14 svatých pomocníků - patronů města Vrchlabí. Návrší se sousoším pravděpodobně hrálo důležitou roli v pašijových hrách, které se odehrávaly celý velikonoční týden v ulicích tehdy zbožného města. Pašijové hry, vycházející z Evangelia, začínaly na květnou neděli Ježíšovým příjezdem do Jeruzaléma. Na návrší Olivetské hory byl Ježíš zrazen Jidášem a zatčen biřici, zde také končil na Velký pátek alegorický průvod, jdoucí od děkanského kostela v čele s Ježíšem, nesoucím svůj kříž ulicemi města. Na Kalvárii se odehrávalo i závěrečné drama Ježíšova ukřižování, v dodnes dochované skalní jeskyňce na úbočí Kalvárie, zvané Žalář Kristův, bylo též vystaveno tělo mrtvého a zmučeného Spasitele a jeho obraz, zde také vyvrcholilo celé divadelní drama Ježíšovým Zmrtvýchvstáním o půlnoci na Bílou sobotu. Herci i diváky pašijových her byli městští boháči a chudáci bez rozdílu.
