Medžugorje - duchovní srdce světa.

imgMARIÁNSKÁ ZJEVENÍ. Cyklus mariánských zjevení s celosvětovým posláním začal v roce 1830 v Paříži v ulici Rue du Bac, kde Nejsvětější Panna Maria zjevila sestře Kateřině Labouré Zázračnou medailku, jíž si zvolil sv. Maxmilián Kolbe za symbol Rytířstva Neposkvrněné. Tehdy začala Panna Maria sestupovat na naši Zem jako naše Matka, která má zájem o šťastný život a věčnoé štěstí všech svých dětí, kterým hrozí v dnešním světě stále větší nebezpečí. Tento cyklus mariánských zjevení pokračoval, budeme-li jmenovat jen ta nejznámnější místa, v La Salettě, v Lurdech, ve Fatimě, v Amsterodamu, v Garabandalu. Podle slov samotné Matky Boží je posledním celosvětově významným místem mariánských zjevení Medžugorje v chorvatské Hercegovině, na Balkánském poloostrově v jihovýchodní Evropě. Mariánská zjevení je potřeba chápat jako mimořádné formy Boží pomoci k oživení náboženského života. Jejich účelem není přinášet nové věroučné poznatky, ale opevnit základy církevního učení, zdůraznit zanedbávané praktiky náboženského života a hlavně zprostředkovat mnoho milostí Božích, čili veliké nadšení pro oživení naší víry, které je právě v dnešní době tolik potřeba. Medžugorje, místo nejintenzívnějších mariánských zjevení, nazval svatý Otec Jan Pavel II. duchovním srdcem světa. Proč by mělo být duchovním centrem celého světa právě Medžugorje? Právě zde totiž sestupuje denně na naši Zem již od 24. června 1981 Matka Boží, aby vedla své pozemské děti úzkou cestou, která vede k věčnému životu a k Jejímu Synu, Našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Něco podobného nemá v historii lidstva obdoby a my lidé nejsme schopni vůbec pochopit a docenit toto nepřeberné bohatství milostí, které Bůh vylévá na naši Zemi právě zde skrze štědré ruce naší Nejsvětější Matky Panny Marie - Neposkvrněné. Proto nezapomeňme využívat všech milostí, které nám Pán skrze zjevení své Přesvaté Matky sesílá.

Poloha Medžugorje.

Medžugorje leží v Podunajské monarchii v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově. Římskokatolická farnost Medžugorje leží v hornaté krasové krajině západní Hercegoviny asi 25 km jihozápadně od Mostaru, hojně navštěvovaného střediska cestovního ruchu při cestě z jaderského pobřeží do vnitrozemí a asi 40 km severovýchodovýchodně od Gradace, přímořského letoviska na Makarské riviéře v chorvatské Dalmácii. Farnost a obec Medžugorje tvoří pět původních osad - Medžugorje, Bijakovići, Vionica, Miletina a Šurmanci. Název Medžugorje je slovanského původu a označuje území mezi dvěma horami - česky Mezihoří. Medžugorský kostel sv. Jakuba leží 165 metrů nad hladinou nedalekého Jaderského moře. Do vnitrozemí Hercegoviny zasahuje údolím řeky Neretvy a jejích přítoků od Jadranu teplé středomořské podnebí, které poskytuje ideální podmínky pro pěstování vinné révy, tabáku a ovoce.
img

Z historie Medžugorje.

imgHISTORIE MEDŽUGORJE PŘED ZJEVENÍM. Hercegovina se roku 1483 stala tureckou državou, spravovanou muslimskou Osmanskou říší až do roku 1908. Již v roce 1716 však byl po vítězném tažení prince Savojského k naší habsburské monarchii přičleněn úzký pruh pobřeží Dalmácie a Medžugorje tedy leželo již nedaleko za hranicí naší podunajské monarchie. V roce 1878 bylo také území Bosny a Hercegoviny obsazeno Rakousko-Uherskou říší, definitivně anektováno a přičleněno k naší monarchii bylo potom v roce 1908. Po deset let bylo tedy oficiálně Medžugorje spolu s Hercegovinou součástí stejného státu jako naše České země. Duchovně a právně je jí dodnes, neboť Podunajská monarchie nikdy právně nezanikla a stále se, byť oficiálně přehlížena, rozkládá mezi Vrchlabím a Medžugojem. Širší území s farností Medžugorje je osídleno katolickým chorvatským obyvatelstvem. Chorvaté, kteří do těchto míst přišli z východu, byli evangelizováni a přijali křesťanství již v 7. století. Nejstarší písemné zmínky o farnosti Medžugorje se nám dochovaly z roku 1599. Za turecké nadvlády nad Balkánským poloostrovem však většina katolických farností zanikla, teprve kolem roku 1830 obnovili navzdory islámským perzekucím v těchto oblastech křesťanství františkáni, kteří si získali svou mučednickou statečností velikou popularitu. Boží prozřetelnost vybrala Medžugorje jako místo setkání nebe a země, jako místo, kam budou za Matkou Boží přicházet miliony poutníků, a při pohledu do minulosti nás překvapí mnohá znamení, která ukazují na Boží plán s touto kdysi zapomenutou vsí v chudém vyprahlém kamenitém kraji. Medžugorská farnost byla založena roku 1892 a svěřena byla již tehdy do ochrany sv. Jakubovi, patronovi poutníků, přestože noha poutníka sem nezavítala ještě dobrých devadesát let (první znamení). Starý farní kostel pocházel z roku 1897 a na svou dobu byl dostatečně prostorný a vzhledný. Byl však vybudován na nepevných základech a brzy se začal bortit. Proto se již po první světové válce objevily snahy o postavení nového svatostánku, dlouhou dobu však nerealizované. Jednoduchý život obyvatel Medžugorje a jeho okolí běžel dlouhé roky podle starých tradic, oblast byla hospodářsky a kulturně zaostalá a obyvatelstvo se věnovalo převážně pěstování tabáku a vinné révy na vlastních pozemcích. Nedílnou součástí života lidí v Medžugorje byla jejich katolická víra, která byla na území od věků tvrdě zkoušeném vytříbena a zocelena mnoha a mnoha zkouškami a utrpeními. Když v roce 1933 postihla tuto oblast, tak jako většinu Evropy, velká hospodářská krize a už tak chudý kraj se ponořil do ještě větší bídy, pevná víra v Boží pomoc přemohla v Medžugorje beznaděj a místní farníci jako důkaz lásky k Ježíši Kristu vztyčili na nejvyšším vrcholu nad vsí veliký betonový kříž. Třísetmetrový rozdíl překonávali muži s těžkými pytli cementu, písku a vodou na zádech i hřbetech oslíků po strmé kamenité stezce. Kolik potu a námahy stálo vybudování tohoto kříže, vztyčeného jako upomínka na tisíc devítisté výročí Kristovy smrti na kříži a kolik nesmírné lásky a obětí bylo do tohoto kříže vloženo (druhé znamení). Od těch dob se kopec, původně zvaný Šipovac, nazývá Križevac. 19. ledna 1969 byl konečně vysvěcen nově postavený kostel sv. Jakuba, stojící tehdy v pustině, přesně uprostřed kruhu, který tvořily jednotlivé vsi medžugorské farnosti. Kostel, stojící na pusté planině mezi trnitými křovinami a vinicemi, vynikal svou značně naddimenzovanou velikostí. Když byl tehdy jeho architekt vystaven jízlivým poznámkám, z jakého důvodu že to postavil v poušti obří chrám pro pár babiček z okolních osad, odpověděl prorockou větou, že příjde den, kdy nebude tento kostel lidem stačit (třetí znamení).
imgHISTORIE MEDŽUGORSKÝCH ZJEVENÍ. V Medžugorji již dlouhou dobu šest důvěryhodných svědků pod přísahou skálopevně tvrdí, že se jim počínaje dnem 24. června 1981 dodnes téměř každodenně zjevuje blahoslavená Panna Maria, které tady lid s láskou říká Gospa, česky Paní. Mariánská zjevení v Medžugorji začala 24. června 1981. Další den, 25. června, který se slaví jako den výročí, zjevení proběhlo pro 6 vizionářů. Od té doby probíhají zjevení denně. Třetí den zjevení, tj. 26. 6. 1981, dala Panna Maria hlavní poselství, které v dalších zjeveních až po dnešní dobu prohlubuje. Hlavní poselství zní: "Mír, Mír, nic než Mír. Je třeba, aby se lidé smířili s Bohem i mezi sebou. Je třeba věřit, modlit se a postit, litovat svých selhání a obracet se k Bohu." Kromě mnoha informací a povzbuzení vztahujících se na základní poselství jsou vizionářům svěřována tzv. tajemství, kterých je deset. Jakmile má vizionář svěřeno desáté tajemství, končí pro něj denní zjevení, ale má slíbeno zjevení do konce života, alespoň jednou za rok. Tento den je pevně stanoven.
(fota: archiv farnost Medjugorje)
PRVNÍ DEN ZJEVENÍ. K prvnímu zjevení došlo ve středu 24. června 1981, ve svátek svatého Jana Křtitele. Kolem 18. hodiny šla Ivanka Ivankovićová spolu s Mirjanou Dragičevićovou na procházku na kamenité místo na úbočí hory Crnica, zvané Podbrdo. Zde spatřila Ivanka před sebou světelnou siluetu, zprvu nezřetelnou, která brzy zmizela. Zanedlouho se dívky na kopec vrátily spolu se svými kamarádkami a kamarády pro ovce, které se zde pásly v trnitých keřích . Tehdy spatřili všichni přítomní, Ivanka Ivankovićová, Mirjana Dragičevićová, Vicka Ivankovićová, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlovićová znovu na Podbrdu nyní již zřetelně nesmírně krásnou mladou ženu s dítětem v náručí. Nic neříkala, jen rukou dávala znamení, aby k ní přišli blíž. Ale oni byli natolik užaslí a vystrašení, že k ní nešli, i když je okamžitě napadlo, že se jedná o Pannu Marii.
imgDRUHÝ DEN ZJEVENÍ. Děti podle domluvy opět kolem 18. hodiny odešly k místu, kde se jim minulý den Panna Maria zjevila, v naději, že ji znovu uvidí. Najednou zablesklo světlo a v něm se Panna Maria ukázala. Byla nepopsatelně krásná, radostná a usměvavá. I tentokrát dávala dětem rukama znamení, aby se přiblížily. Děti si dodaly odvahy a přišly blíž. Padly na kolena a začaly se modlit Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci. Panna Maria se modlila s nimi. Po modlitbě začala s dětmi rozmlouvat. Ivanka se jí nejdříve zeptala na svoji matku, která asi dva měsíce před tím zemřela. Panna Maria Ivance odpověděla, že je její matka u ní v nebi. Mirjana žádala od Panny Marie nějaké znamení, které by dokázalo, že děti nelžou a nejsou blázny, jak je někteří lidé podezřívali, když hovořily o zjevení. Nakonec se Panna Maria s dětmi rozloučila slovy: "S Bohem, andělé moji!" Před tím jim však ještě souhlasným skloněním hlavy odpověděla na otázku, zda se zítra opět zjeví. Celé toto vidění bylo podle dětí slovy nepopsatelné. Oproti předchozímu dni ve skupince chyběli Milka Pavlovićová a Ivan Ivanković. Místo nich přišli Marija Pavlovićová a Jakov Čolo. Od té doby se šesti dětem, v tento den v tomto složení shromážděných na Podbrdu, podle jejich svědectví, Panna Maria pravidelně zjevuje. A Milka Pavlovićová a Ivan Ivanković, kteří byli prvního dne s ostatními vizionáři, ji již víckrát neviděli, přestože se k nim často připojovali.
imgTŘETÍ DEN ZJEVENÍ. Dne 26. 6. 1981 se děti už ani nemohly dočkat hodiny, v níž se jim Panna Maria v předchozích dnech zjevila. Když se tato hodina přiblížila, zamířily opět k místu minulých zjevení, aby se s Pannou Marií setkaly. Byly velmi radostné, ale jejich radost byla zároveň trochu poskvrněna strachem a nejistotou, co z toho všeho bude. Přesto cítily, že je nějaká vnitřní síla přitahuje k Panně Marii. Když byly děti spolu s dospělými, kteří je doprovázeli, ještě na cestě, uviděli všichni náhle tři záblesky světla. To bylo dětem znamením, kde je Panna Maria. Ta se tentokrát zjevila poněkud výše než v minulých dnech a na chvíli i zmizela. Když se však děti začaly modlit, znovu se objevila. Byla nádherná, veselá, zářila radostí a úsměvy. Při odchodu z domu vzal na přání několika starých žen jeden člověk ze skupiny, která děti doprovázela na místo zjevení, svěcenou vodu, aby s ní děti zjevení pokropily a byly tak ochráněny před satanem. V době zjevení Vicka vodou Pannu Marii pokropila se slovy: „Jestli jsi Panna Maria, zůstaň s námi, jestli nejsi, odejdi od nás!“ Panna Maria se tomu jen usmívala a zůstala s dětmi. Tehdy se jí Mirjana zeptala, jak se jmenuje. Odpověděla: „Já jsem Blahoslavená Panna Maria.“ Když děti sestupovaly z kopce, Panna Maria se zjevila ještě jednou, ale jenom Mariji. Řekla: "Mír, mír, mír - a jenom mír." Za ní byl kříž. Dvakrát s pláčem opakovala: „Mír musí zavládnout mezi člověkem a Bohem, i mezi lidmi!“ Tohoto dne byla v okolních obcích vidět z Podbrda neobvyklá záře, doprovázející příchod Panny Marie, proto k Podbrdu přibíhali mnozí obyvatelé z okolí.
ČTVRTÝ DEN ZJEVENÍ. Dne 27. 6. 1981 se Panna Maria zjevila dětem třikrát. Děti se jí ptaly na různé věci a ona odpovídala. Kněžím vzkázala: „Ať kněží pevně věří a ať chrání víru lidu!“ Mirjana a Jakov ji znovu prosili, aby učinila nějaké znamení, protože se začaly šířit zvěsti, že děti jsou lháři a narkomané. Panna Maria jim odpověděla: „Nebojte se!“ Na konci zjevení na otázku, zda opět přijde, Panna Maria odpověděla, že přijde. Při sestupu dětí z kopce se ještě jednou zjevila a rozloučila se s nimi slovy: „S Bohem, andělé moji! Jděte v pokoji Božím!“ Od tohoto dne začali být vizionáři pronásledováni komunistickým jugoslávským režimem prostřednictvím policie. Byli též podrobeni psychiatrickému vyšetření, na němž bylo lékařsky potvrzeno, že jsou zcela normální a psychicky i fyzicky zcela zdrávi.
PÁTÝ DEN ZJEVENÍ. V tento den - 28. 6. 1981 - se v Medžugorje již od rána začalo shromažďovat množství lidí ze všech stran. Do poledne jich přišlo asi 15 000. Farář fra Jozo Zovko se vyptával dětí na všechno, co během několika uplynulých dnů viděly. Panna Maria se zjevila v obvyklém čase. Děti se s ní modlily a potom se ptaly na několik věcí. Vicka například řekla: „Gospo moje, co si od nás přeješ?“ a „Gospo moje, co si přeješ od našich kněží?“ Ona odpověděla: „Ať se lid modlí a pevně věří!“ A ke kněžím řekla, ať pevně věří a druhým v tom pomáhají. Toho dne Panna Maria několikrát odešla a znovu přišla. Při jedné příležitosti se jí děti zeptaly, zda by se nezjevila v kostele, kde by ji mohli vidět všichni lidé. Ona na to odpověděla: „Blaze těm, kteří nevidí a věří!“ I přesto, že byl parný den, a lidí kteří přicházeli s nejrůznějšími dotazy, bylo mnoho, cítily se děti jako v ráji.
ŠESTÝ DEN ZJEVENÍ. Dne 29. 6. 1981 byly děti odvezeny do Mostaru k nové lékařské prohlídce, při níž bylo znovu zjištěno, že jsou zcela zdravé. Hlavní lékařka tehdy prohlásila: „Děti nejsou blázni, blázen je ten, kdo je sem přivezl.“ Lidí bylo v ten den na kopci zjevení více než kdykoli před tím, a jakmile děti přišly a začaly se modlit, Panna Maria se jim zjevila. Při té příležitosti vyzvala celý svět k víře: „Ať lid pevně věří a ať se ničeho nebojí!“ Lékařka, která děti doprovázela a zkoumala je během zjevení, projevila přání dotknout se Panny Marie. Když se pak vlastní rukou, vedena dětmi, dotkla jejího ramene, cítila, jako když jí tělem prochází nějaké brnění. Ona - jinak agnostik - později uznala: „Je tady něco podivného!“ V tento den Panna Maria zázračně uzdravila chlapce, Danijela Šetku, kterého rodiče přinesli a prosili za něj. Panna Maria uzdravení slíbila pod podmínkou, že se budou modlit, postit a pevně věřit. Potom se maličký uzdravil.
imgSEDMÝ DEN ZJEVENÍ. Dvě dívky navrhly dětem, že je vezmou autem na výlet. Chtěly je odvést někam daleko od míst zjevení a zdržet přes dobu zjevení až do večera. Avšak děti, přestože byly daleko od Podbrda, v obvyklou dobu zjevení, jako by vedeny nějakým vnitřním vnuknutím, žádaly, aby mohly vystoupit z auta. Když vystoupily a pomodlily se, Panna Maria k nim přišla z kopce zjevení vzdáleného několik kilometrů a modlila se s nimi sedm otčenášů. Nedlouho po této události začaly státní úřady dětem i ostatním lidem zabraňovat v přístupu na Podbrdo, na místo zjevení. Avšak Panna Maria se jim zjevovala i nadále na utajovaných místech, v jejich domech i v přírodě. Děti byly odvážnější, s Pannou Marií hovořily otevřeněji a rády poslouchaly její rady, napomenutí a vzkazy. Tak to trvalo až do 15. 1. 1982. Mezitím místní farář začal poutníky zvát do kostela, aby se účastnili modlitby růžence a slavení Eucharistie. Na modlitbu růžence přicházeli i vizionáři. Také tady se jim Panna Maria několikrát zjevila. Jednou při modlitbě růžence uviděl Pannu Marii i farář fra Jozo Zovko. Okamžitě přerušil modlitbu a spontánně pokračoval písní „Ljepa si, ljepa, Djevo Marijo“ (Krásná jsi , krásná, Panno Maria). Celý kostel si všiml, že se s ním děje něco neobyčejného. Později potvrdil, že Matku Boží skutečně viděl. A on, který do té doby o zjeveních nejen pochyboval, ale aktivně vystupoval i proti pouhému šíření zpráv o nich, stal se najednou jejich obráncem. Později to dosvědčil i vězením.
imgDALŠÍ DNY A ROKY ZJEVENÍ. Od 15. 1. 1982 děti vídaly Pannu Marii v jedné postranní místnosti farního kostela. To jim vzhledem k nově vzniklým potížím a nebezpečím umožnil farář po předchozím souhlasu Panny Marie. Od dubna 1985 však děti na přání diecézního biskupa postranní místnost kostela opustily a za zjevením začaly docházet do jedné místnosti na faře. Za celou dobu od počátku zjevení do roku 1990 vizionáři neviděli Pannu Marii pouze pět dnů. Panna Maria se nezjevovala vždy na stejném místě a její zjevení nebyla vždy stejně dlouhá. Někdy trvala jen dvě minuty, někdy i hodinu. Nezjevovala se jen jmenovaným vizionářům, ale i jiným lidem, lidem nejrůznějšího temperamentu, národnosti, intelektu, vzdělání, věku, rasy i zájmů. Toto vše dokazuje, že zjevení nejsou v lidské režii. Nejsou vždy závislá na čase, místě, přání, dokonce ani na modlitbě vizionářů a jiných lidí, nýbrž pouze na vůli Té, která se zjevuje. V prvních letech jugoslávský komunistický režim poskytl zatčením medžugorských kněží Jozo Zovka, Jozo Križiće a Ferdo Vlašiće, stejně jako nepřátelskými články v oficiálním jugoslávském tisku, medžugorským zjevením nechtěně velikou popularitu a na místo se začalo sjíždět stále větší množství poutníků nejen z Jugoslávie ale i z celého světa. Popularita Medžugorje se neustále zvyšovala nejen díky nespočetným Božím milostem, zázračným uzdravením a obrácením, ale také díky srdečnosti a pohostinnosti místních lidí, kteří přijímali ochotně poutníky ve svých domácnostech a v Medžugorje se vytvořila neopakovatelná, téměř nadpozemská apoštolská atmosféra všeobecné lásky a srdečnosti. Také jugoslávský komunistický aparát pochopil, že neustálými útoky pouze nechtěně zvyšují popularitu Medžugorje, proto se rozhodl raději komerčně využít neustále sílícího přílivu poutníků, přinášejícího s sebou peníze. Medžugorje se tak začalo na nenápadný popud státních orgánů od roku 1987 komercializovat a začalo stavět se státní subvencí ubytovací zařízení. Jak se stále více utěšeněji rozrůstalo, v pustině kolem kostela se začaly objevovat první krámky s devocionáliemi, následovány domy, restauracemi a penziony. Z malých osad medžugorské farnosti se starými kamennými domky během let vyrostlo neustále se rozrůstající moderní městečko a jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst na světě, které svým vybavením uspokojuje nároky i těch nejnáročnějších poutníků. Po pádu komunistického systému otevřelo Medžugorje doširoka svou náruč poutníkům, přicházejícím ze všech koutů světa.
imgNeposkvrněná Panna Maria se v Medžugorji zjevila jako Královna míru, aby upozornila, že tento nepokojný svět potřebuje především mír. Přesně na den po deseti letech od prvního medžugorského zjevení, po deseti letech, během nichž na hlavní poselství Panny Marie - "Mír, mír, nic než mír" - odpovídalo jen málo lidí, vypukla dne 24. června 1991 strašná bratrovražedná Válka v Jugoslávii (čtvrté znamení). Celé zničené a vystřílené čtvrti nedalekého Mostaru a pusté vypálené vesnické domy podél cest svědčí o nepředstavitelném děsu a nadlidském utrpení, kterému byli vystaveni všichni obyčejní obyvatelé okolí Medžugorje i celé Jugoslávie, bez ohledu na národnost a náboženské vyznání. Ne nadarmo se říká, že válka je v hloubi duší dodnes přítomná u všech obyvatel bývalé Jugoslávie. Avšak Medžugorje, odkud proudilo i během války do celého světa mírové poselství, bylo zázračně ušetřeno hrůz této války (páté znamení). Bomby, které spadly na medžugorský kostel, zázračně nevybuchly. Jindy během krásného slunečného dne vzlétly srbské bombardéry, aby shodily bomby na Medžugorje. Když se přiblížily k místu svého plánovaného činu, zničehonic byli dezorientováni. Medžugorje jako by zmizelo, jako by ho překryl jakýsi mrak či mlha. Toto svědectví vydali sestřelení srbští piloti, kteří byli pověřeni úkolem bombardovat Medžugorje. Piloti se pro ztrátu orientace v prostoru byli nuceni vydat bez úspěšně splněného úkolu zpět na základnu a Medžugorje bylo tak znovu zázračně zachráněno. V těchto nejtěžších dobách byla mše svatá denně sloužena ve sklepení pod presbytářem kostela. Protože Medžugorje bylo nejbezpečnější místo v okolí, začali se sem stahovat běženci z blízkých i vzdálenějších koutů Jugoslávie, kteří u zdejších obyvatel, stejně jako kdysi první poutníci, nalezli obětavé ruce a otevřené srdce. Tehdejší neopakovatelnou atmosféru dokreslují konvoje s humanitární pomocí, množství chudých běženců i vzdálené ozvěny válečné střelby. Během války to byli právě poutníci, kteří s sebou přiváželi konzervy a jiné potraviny i další předměty denní potřeby a tak prakticky naplňovali Ježíšovo přikázání lásky k bližnímu. Odhaduje se, že polovina veškeré humanitární pomoci pocházela od poutníků, jejichž proud začal opět sílit od roku 1994, přestože se bojovalo ještě v nedalekém Mostaru a v létě roku 1995 znesnadnily příjezd či odjezd poutníků kruté boje na jadranském pobřeží chorvatské Dalmácie. Vytoužený mír přivedl do Medžugorje další množství poutníků, mezi nimi mnoho kněží, biskupů i kardinálů. Nejvyšší pocty se dostalo Medžugorje i z úst nejvyššího pastýře Církve, tehdejšího Svatého otce Jana Pavla II., který nazval Medžugorje duchovním srdcem světa. Během těch mnoha let zjevení v Medžugorje, zvaném "zpovědnice světa", očistilo své srdce milióny lidí ve svátosti smíření, milióny lidí zde nalezly smysl svého života a pokoj srdce, bylo zde přijato lačnými poutníky nesčetněkrát tajemné Tělo Páně, z malých vizionářů se stali duchovně vyspělí, avšak svým životním postojem obyčejní a skromní dospělí lidé, kteří postupně založili rodiny. Během těchto milostiplných let se vizionáři se svojí Matkou Marií důvěrně sžili a ti, kterým skončila po obdržení desátého tajemství každodenní zjevení, se cítili, jako by pro ně přestalo svítit slunce a nedobrovolně se ponořili do tmy, zahalující náš dnešní svět.
  • MEDŽUGORJE.

    • Medžugorští vizionáři.

    Ivanka Ivanković - Eléz, nar. 21. 6. 1966, vdaná, matka 3 dětí. Denní zjevení pro ni skončila v květnu 1985, nyní má zjevení každý rok 25. června.
    Mirjana Dragičević - Soldo, nar. 18. 3. 1965, vdaná, matka 2 dětí. Denní zjevení pro ni skončilo 25. 12. 1982, nyní má zjevení 18. března a mimořádná zjevení druhý den v každém měsíci.
    Vicka Ivanković - Mijatović, nar. 3. 9. 1964, vdaná (sňatek uzavřen 26. 1. 2002). Matka dvou dětí. Nadále má denní zjevení.
    Ivan Dragičević, nar. 25. 5. 1965, ženatý, otec 3 dětí. Nadále má denní zjevení.
    Marija Pavlović - Lunetti, nar. 1. 4. 1965, vdaná, matka 4 dětí. Nadále má denní zjevení.
    Jakov Čolo, nar. 6. 3. 1971, ženatý, otec 3 dětí. Denní zjevení pro něj skončila 12. 9. 1998, nyní má zjevení 25. prosince.
    Jelena Vasilj, nar. 14. 5. 1972, vdaná. Sňatek uzavřen v srpnu 2002. S manželem žijí v Římě. Denní zjevení pro ní začala 29. 12. 1982 a byla ukončena v roce 1999.
    Marijana, nar. 1972, vdaná, denní zjevení pro ní začala od března roku 1983 a již také skončila. Skrze tyto dvě vizionářky byly předávány zejména informace o zakládání, činnosti a náplni modlitební skupiny.
  • MEDŽUGORJE.

    • Zjevení a další průvodní jevy.

    imgDENNÍ ZJEVENÍ. Od roku 1981 sestupuje v Medžugorje na tuto Zem Matka Boží prostřednictvím svých denních zjevení vizionářům. Zjevení mají vizionáři, kteří dosud neobdrželi všech deset tajemství. Matka Boží navštěvuje vizionáře v pravidelný čas tam, kde se právě nacházejí, tedy i mimo Medžugorje. V Medžugorje se denní zjevení odehrávají v kostele v malé místnosti naproti sakristii nebo v domech vizionářů. V kostele před zjevením se nejprve vizionáři spolu s přítomnými modlí růženec, a to od 18:00 hodin letního a 17:00 hodin zimního času. Denní zjevení probíhají pravidelně v 18:40 hodin letního a v 17:40 hodin zimního času. V tuto dobu se vizionáři obrátí tváří ke Kristovu kříži a vestoje se začnou modlit. Panna Maria se vizionářům zpravidla zjevuje po druhém či třetím Otčenáši v záplavě světla, které se objevuje o něco dříve než Ona sama. Ve chvíli příchodu Matky Boží všichni vizionáři padnou na kolena a pozbudou jakýkoliv kontakt s okolním světem. S pohledem upřeným do jednoho bodu se dávají do rozhovoru s Gospou; divák ho však neslyší, vidí jen jejich extází rozzářené tváře a jejich čas od času se pohybující rty. Po několika minutách se vizionáři opět začnou modlit Otčenáš. Po této modlitbě se dají znovu do rozhovoru se Svatou Pannou, ze kterého svědci opět nic neslyší, načež povstanou a začnou zapisovat, co jim Svatá Panna na jejich otázky odpověděla. Po zjevení je v kostele v 19:00 hodin letního a 18:00 hodin zimního času sloužena mše svatá. Přestože denní zjevení trvají pouze několik minut, pro vizionáře jsou nepopsatelnou životní posilou. Matku Boží vidí jako skutečnou třírozměrnou osobu, k vylíčení její krásy se vizionářům nedostává slov - nikdy neviděli krásnější ženy. Panna Maria se zjevuje jako asi osmnáctiletá dívka, vysoká kolem 160 centimetrů. Má nebesky modré oči a černé vlasy, kryté závojem. Její tělo zahalují krásné šaty. Matka Boží stojí nad zemí, vznášejíc se na malém obláčku a vizionáři se jí mohou i dotýkat jako reálné fyzicky existující bytosti. Jednou se Jí vizionářka při zjevení zeptala, jak je to možné, že je tak krásná. Gospa jí odpověděla: "Protože miluji. Raději nehleďte na to jak vyhlížíte, ale nejprve milujte, a tak se stanete krásnými." Maria rozmlouvá s vizionáři o jejich osobním životě, ale především o situaci ve světě a jeho budoucnosti. Vyučuje a vychovává je, směje se s nimi a nazývá je svými drahými dětmi nebo anděly, tak jak mají ve zvyku zdejší maminky oslovovat svoje děti. Od samého počátku pojí vizionáře pevné přátelství, přestože jsou různého věku, charakteru, inteligence a společenského postavení. Nikdy mezi nimi nedošlo k napětí nebo snaze o rozbití vzájemné soudržnosti. Ze svého výjimečného postavení netěží slávu ani zisk, vůči duchovním zachovávají hlubokou úctu, která vychází z hlubšího pochopení duchovního povolání. V dobách komunistického režimu prokázali vizionáři, tehdy ještě děti, neobyčejnou statečnost a každé utrpení, které jim v praktickém životě zjevení přinášela, přijímali s radostí a bez výčitek. Vůči všem hrozbám byli lhostejní, úřady je nezastrašily ani upozorňováním na to, že z jejich postoje poplynou nepříjemné důsledky pro ně i pro jejich rodiny. O svých zjeveních nikdy ani v nejmenším nezapochybovali, jsou plní optimismu a radostné důvěry v budoucnost, i když vědí, že lidstvu nadcházejí vážné a těžké časy. Neposkvrněná Panna naprosto respektuje jejich svobodnou vůli a neutlumuje jejich osobnost. Každého jednotlivě vede podle jeho vnitřních vloh a osobních darů od Boha, které rozvíjí, vyzdvihuje a naplňuje. Tak jako všem lidem, i vizionářům radí, ale nikdy nerozkazuje. Příkladem této skutečnosti je tak důležitá věc, jako volba životního povolání. Vizionářům vyprávěla o krásném povolání života zasvěceného Bohu a sdělila jim, že má radost z každého, kdo se kněžským nebo řeholním životem zasvětí zcela Bohu. Přesto však dodala, že také vizionáři se musí ptát ve svém srdci Boha, jaký plán má s jejich životy a nakonec se rozhodnout podle své svobodné vůle. Všichni medžugorští vizionáři si nakonec během času vybrali za své povolání rodinný život v manželství, což nejlépe odráží skutečnost, že Náš Pán ani Jeho Matka nikdy neznásilňují svobodnou vůli člověka a mají radost z každého dobrého rozhodnutí svých pozemských dětí. Tak, jak vizionáři postupně zakládali rodiny, rozešli se do mnoha koutů světa, na výslovné přání Panny Marie zůstala v Medžugorji Vicka s Jakovem, později se do Medžugorje vrátila i Marija s rodinou. Denní zjevení se však netýkají pouze vizionářů samotných. V prvních měsících zjevení odpovídala Maria skrze vizionáře dokonce na konkrétní otázky poutníků, postupem času se však tato praxe stala nemožnou pro masově vzrůstající počet poutníků. Vizionářům diktovala Svatá Panna během denních zjevení také svůj životopis. Nejobsáhlejší životopis Matky Boží obdržela Vicka. Jí sepsaný životopis bude vydán, až nastane příhodný čas. V denních zjeveních sděluje Neposkvrněná Panna skrze vizionáře ještě mnoho jiných zajímavých informací. K nejpozoruhodnějším patřila odpověď na otázku prof. René Laurentina, kdy uplyne 2000 let od jejího narození. Nejprve Maria s lehkou dávkou humoru oznámila dětem, že její narozeniny nastanou tehdy, až se celý svět obrátí, následně však oznámila, že výročí 2000 let od jejího narození nastane 5. srpna roku 1984.
    MIMOŘÁDNÁ ZJEVENÍ. Kromě denních zjevení se v určité dny, často ve svátky nebo výročí, konají mimořádná zjevení. Mimořádná zjevení se odehrávají většinou ve večerních hodinách na známých místech Medžugorje, například u Modrého kříže, a bývají jim často přítomni členové modlitebních skupin či množství poutníků. Při mimořádných zjeveních se modlí vizionáři často s Pannou Marií na určitý úmysl, Matka Boží požehná všechny přítomné poutníky a skrze vizionáře jim předá duchovní poselství.
    MĚSÍČNÍ DUCHOVNÍ POSELSTVÍ. Hlavním smyslem medžugorských zjevení je obrácení a posvěcení světa pod něžnou vládou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, tak jak si to přál již svatý Maxmilián Kolbe. Neposkvrněná Panna Maria proto předává celému lidstvu duchovní poselství (nejprve každý čtvrtek, od 25. ledna 1987 každého 25. dne v měsíci), skrze něž vede lidi do náruče svého Božského Syna. Poselství sama jsou velmi prostá, tak aby je pochopili lidé všech stavů, vzdělání a kultury. Když se čtou jen letmo, je nebezpečí, že budou nedoceněna a odložena. Přitom však podle svědectví Marije Pavlovićové, vizionářky, která má povinnost poselství předávat, jsou to mateřská slova určená všem, kdo jsou ochotni jim naslouchat. V jednom vzkazu Panna Maria sama řekla, že si přeje, abychom jejím poselstvím naslouchali srdcem. To je podmínka, aby pro nás ve své prostotě byla užitečná. Slova matky jsou vždycky prostá a podobají se jedno druhému. Ale jsou plná lásky a právě to je činí krásnými. Tedy už před tím, než slova Matky začneme číst a uvádět je do života, vytváří se ovzduší důvěry a lásky, protože Matka mluví a přeje si nás vést. Když takto přistupujeme k oněm krátkým vzkazům, nalezneme v nich všechnu hloubku a šířku Boží lásky, kterou je možno skrze Marii poznat. Odhalíme i pedagogiku, výchovu, kterou nám Bůh v těchto dnech skrze Marii poskytuje. Mnozí lidé, kteří se intenzívně zabývají hlubším studiem poselství Panny Marie, se domnívají, že každé slovo v jednoduchém měsíčním duchovním poselství má i svůj hlubší význam v kontextu celého poselství, které správně přeložené je při modlitbě vlivem Ducha Svatého zdrojem nových inspirativních souvislostí. To může být hlavní důvodem zvláštní stavby vět, které Panna Maria používá.
    imgimgDESET TAJEMSTVÍ. V průběhu denních zjevení Svatá Panna postupně vizionářům, a to každému zvlášť, sděluje deset tajemství. Tajemství mluví o budoucích událostech, které se týkají celého lidstva a světa, Církve, jihoslovanských národů i samotného Medžugorje a jednotlivých vizionářů. Vizionáři nesmějí tajemství vyzradit a tento vnitřní slib dodržují i přes nátlak, jemuž jsou vystavováni. Malý Jakov svá tajemství neprozradil, ani když na něj policisté namířili pistoli. Vizionářka Mirjana, která obdržela jako první z vizionářů všech deset tajemství a tím pádem pro ni skončila jako pro prvou denní zjevení, má za úkol postupně zveřejňovat všech deset tajemství. K tomuto úkolu si na přání Panny Marie měla Mirjana zvolit kněze, který bude tajemství sdělovat světové veřejnosti. Mirjana si zvolila otce Petara Ljubičiće, tehdejšího medžugorského faráře, působícího od roku 1995 ve Švýcarsku. Deset dní před uskutečněním každého tajemství dá Svatá Panna skrze Mirjanu pokyn otci Ljubičićovi. Ten stráví v postu a na modlitbách sedm dní a tři dny před uskutečněním tajemství oznámí, co, jak a kde se stane. Tajemství představují události, které se uskuteční, avšak jejich intenzita může být podstatně zmírněna, budou-li se lidé modlit a postit na úmysly Matky Boží. Tímto způsobem bylo například podstatně zmírněno nepříznivé sedmé tajemství poté, co na tento úmysl byly konány intenzivní modlitby v širokém společenství věřících, zorganizované Mirjanou v Sarajevě. První a druhé tajemství se týká výstrah, jimiž bude varováno lidstvo před vstupem do nejzávažnějších celosvětových událostí. Sedmé, osmé, deváté a desáté tajemství jsou velmi nepříznivá a mluví o událostech, předpovězených již v Písmu Svatém na konec časů. Zejména deváté a desáté tajemství odkazuje na celosvětovou katastrofu, která je dnes již neodvratná, neboť lidstvo jako celek neuposlechlo varování Pána Ježíše, vyřčená v Evangeliu, ani výzvy Panny Marie, která přišla slova svého Syna připomenout lidem moderní doby. Konkrétní obsah jednotlivých tajemství není znám. Svatá Panna nám v Medžugorje připomíná, že i přes nepříznivý obsah tajemství nesmíme propadat panice, strachu a beznaději, ale měli bychom žít takový život, abychom vložili všechnu svou důvěru do Božích rukou, neboť On je ten, který vyvádí z údolí stínů smrti. Příkladem naděje jsou samotní vizionáři, kteří přesto, že znají obsahy tajemství, s důvěrou v Boží pomoc zakládají rodiny a přivádějí na svět potomky. Panna Maria říká, že ti, kteří milují Boha, budou v těchto těžkých časech pod její zvláštní ochranou. Dodnes však ve svých poselstvích Matka Boží zdůrazňuje, že naše doba je ještě pořád Dobou milosti, kdy je možné stále se obracet a modlitbou, postem a láskou zmírňovat budoucí vážné události. To je také cílem medžugorských zjevení - osobní obrácení každého člověka k Bohu, které bude mít za následek obrácení celého světa a jeho posvěcení pod vládou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, jak o to usiloval zakladatel Rytířstva Neposkvrněné, svatý Maxmilián Maria Kolbe. A jak to zdůrazňoval v pověsti svatosti zesnulý otec Slavko Barbarić.
    ZVLÁŠTNÍ JEVY A ÚKAZY. V Medžugorji bylo od samého počátku zjevení pozorováno mnoho mimořádných optických úkazů. Veliký železobetonový kříž na hoře Križevac často září nažloutle bílým světlem, které se střídavě zabarvuje do růžova, celý kříž se střídavě zvětšuje a zmenšuje, jeho ramena se prodlužují a zkracují. Někdy kříž mizí a na jeho místě se objeví na několik okamžiků silueta Neposkvrněné Panny. Mnohdy svědkové pozorují sluneční zázrak, podobný fatimskému, kdy se slunce zvětšuje, mění barvy, vyzařuje neobvyklé paprsky a rotuje. Mraky na obloze často tvoří nezvykle přesná zobrazení Pána Ježíše na kříži i jiné biblické scény. Jednou z nejpozoruhodnějších událostí byl úkaz na obloze, který se uskutečnil v přímé souvislosti s válkou v Jugoslávii. Tehdy se na obloze objevil veliký nápis "MIR MIR MIR", hlavní medžugorské poselství, který pomalu putoval modrou oblohou, než zmizel. Studiem těchto fyzikálních jevů se mimo jiné věnuje vědec - optik světového jména, RNDr. Ing. František Mráček CSc., z něhož se po studiích těchto jevů a prokázání jejich pravosti stal nejvýznamnější český propagátor Medžugorje. Další vědecké studie medžugorských událostí provedlo nezávisle na sobě několik lékařských týmů ze Slovinska, Francie a Itálie, které studovaly vizionáře v normálním bdělém stavu i během jejich extáze při zjevení. Vizionáři postupně prošli psychiatrickými vyšetřeními, hypnózou, EKG, EEG, vyšetření tlaku, očního pozadí, studium očních anomálií, fotometrických reflexů, pohybů očí při extázi, vodivosti sluchových nervů, řeči a pohybů hrtanu, studium potenciálů sluchových, zrakových a somato-senzitivních, elektrotermické aktivity. Všechna absolvovaná vyšetření naprosto jasně a shodně potvrdila, že vizionáři mluví úplnou pravdu, extáze jsou velmi harmonickým stavem, naprosto neslučitelným s jakýmikoliv patogenními stavy jako snění, halucinace, epileptické jevy, účinky narkotik, mystifikací nebo manipulace s vizionáři. Stav extáze je naopak klidným stavem mysli, odpovídající stavu hlubokého rozjímání, neboť například záznamy elektroencefalogramů vykazují pouze přítomnost alfa vln. I v této věci platí závěry svatého Maxmiliána Kolbeho, že naše křesťanská víra je v souladu se skutečnou vědou. Za zázračná a medicínsky nevysvětlitelná jsou považována i mnohá uzdravení, k nimž v Medžugorji dochází, ať už se jedná o uzdravení ochrnulých a nepohyblivých osob, uzdravení z rakoviny a dalších nevyléčitelných nemocí těla, stejně jako uzdravení z nemoci nenávisti a nepřátelství a mnoha duševních nemocí.
  • MEDŽUGORJE.
    • img

    Hlavní místa duchovního života v Medžugorji.

    imgKOSTEL SVATÉHO JAKUBA VĚTŠÍHO, PATRONA POUTNÍKŮ. Starý farní kostel pocházel z roku 1897 a na svou dobu byl dostatečně prostorný a vzhledný. Byl však vybudován na nepevných základech a brzy se začal bortit. Proto se na již po první světové válce objevily snahy o postavení nového svatostánku. Až 19. ledna 1969 byl konečně vysvěcen nově postavený kostel sv. Jakuba, stojící tehdy v pustině, přesně uprostřed kruhu, který tvořily jednotlivé vsi medžugorské farnosti. Kostel, stojící na pusté planině mezi trnitými křovinami a vinicemi, vynikal svou značně naddimenzovanou velikostí. Když byl tehdy jeho architekt vystaven jízlivým poznámkám, z jakého důvodu že to postavil v poušti obří chrám pro pár babiček z okolních osad, odpověděl prorockou větou, že příjde den, kdy nebude tento kostel lidem stačit. Jeho předpověď se naplnila v roce 1981, kdy se v Medžugorje začala zjevovat denně Panna Maria. Kostel, stojící dnes na vzhledném náměstí Královny Míru, je ústředním bodem celého Medžugorje. Hlavním cílem mariánských zjevení v Medžugorje je přivést lidstvo k Ježíši, proto je ústředním bodem celého Medžugorje eucharistický Ježíš, přebývající ve svatostánku. Před kostelem v prostoru náměstí stojí bělostná socha Královny míru. Podél kostela se táhne řada zpovědnic, v nichž mnozí začínají po letech nový život, očišťujíc svá srdce a duše. Právě díky malým zázrakům, zde se odehrávajících, získalo Medžugorje přídomek "zpovědnice světa". Na náměstí u kostela stojí fara, která je sídlem františkánské řeholní komunity, jíž je svěřena duchovní správa poutního místa. Uprostřed kruhového objezdu nedaleko od fary najdeme starý medžugorský hřbitov se základy původního medžugorského kostela.
    Venkovní oltář - Od roku 1989 stojí za kostelem sv. Jakuba venkovní oltář ve stylu altánu, okolo něhož se nachází modlitební prostor s 5.000 místy k sezení a velkým prostorem pro další tisíce poutníků. Venkovní oltář je využíván především v letním období a o velikých svátcích, kdy se v Medžugorje sejde desetitisíce poutníků.
    Kaple klanění - postavena za kostelem roku 1991 za účelem tichého klanění poutníků Ježíši Kristu ve způsobě Nejsvětější svátosti oltářní. Slaví se zde také často mše pro skupiny poutníků mnoha národností.
    Zpovědnice - jsou znamením Medžugorje, které bývá nazýváno zpovědnicí světa. Dřevěné stavby 25 zpovědnic z roku 1990 byly obnoveny roku 2000. Vedle zpovědnic stojí od roku 1998 socha patrona zpovědníků, chorvatského kapucína sv. Bogdana Mandiće, dílo Carmela Puzzola z Itálie.
    Dřevěný kříž s modlitebním prostorem - Na severozápadní straně kostela se nachází dřevěný kříž s prostorem pro tichou modlitbu, kde mohou poutníci zapálit svíce a modlit se na své úmysly. Na modlitební prostor navazuje místo pro odpočinek poutníků se sociálním zařízením v suterénu stavby. Na prostor dále navazuje velké parkoviště pro osobní auta a autobusy.
    Socha Královny Míru - na náměstí Královny Míru před kostelem se od roku 1987 nachází kamenná socha Matky Boží Medžugorské, dílo Dina Felicia z Itálie.
    Dvorana - Na místě obřích stanů pro setkávání poutníků byla roku 1998 postavena dvorana s 800 místy k sezení. Uvnitř se nachází obraz Královny Míru od prof. Carmela Puzzoly.
    Fara - postavena 1892, obnovena 1990. Poblíž informační centrum z roku 1991, obnovený 1995, jedna z mnoha prodejen suvenýrů a ambulance první pomoci. .
    imgPODBRDO, HORA ZJEVENÍ: Na úbočí hory Crnica nad Bijakovićskou vesničkou Podbrdo leží misto prvního zjevení Matky Boží. Na místo prvních zjevení vede strmá pěší stezka, kterou miliony poutníků rozšířily a prošlapaly tak, že je zdaleka viditelná. Lidé vystupují na místo prvních zjevení po ostrých kamenech často bosí nebo po kolenou. Cestu lemují reliéfy, znázorňující jednotlivá tajemství všech tří částí svatého růžence. V půli cesty stojí velký dřevěný kříž bez korpusu. Zde se třetí den medžugorských zjevení, 26. června 1981, zjevila Panna Maria Mariji Pavlovićové a zarmoucená jí sdělila hlavní medžugorské poselství: "Mír, mír a jenom mír! Mír musí zavládnout mezi Bohem a člověkem a též mezi lidmi! Dnes se na tomto místě zastavují poutníci, aby se pomodlili a uvažovali o poselství medžugorských zjevení, určených dnešnímu člověku a světu, který mír tolik potřebuje. Na velikém volném prostranství v kamenitém svahu Crnice stojí v místě prvního zjevení socha Panny Marie - Gospy. Ve svahu nad místem prvního zjevení stojí veliký dřevěný vyřezávaný kříž s korpusem.
    imgPODBRDO, MODRÝ KŘÍŽ. Při cestě vedoucí osadou Podbrdo stojí Holandská kaple, působivá stavba v moderním slohu s emblémem Zázračné medaile ve věži kostela. Nad Holandskou kaplí stojí na krásném místě na úpatí Crnice mezi zídkami, vyrovnanými z vápencových kamenů a mezi trnitými keři Modrý kříž. K původnímu kříži přibyl před lety ještě jeden nový kříž. Oba kovové kříže mají modrou barvu a u obou stojí malé bílé sošky Panny Marie. Toto velmi poetické místo bývá často dějištěm mimořádných večerních zjevení.



    imgOÁZA MÍRU. Z cesty, vedoucí z Podbrda pod úbočími kamenitých kopců k úpatí Križevace, odbočuje vpravo mezi vzrostlými stromy cesta ke kapli a domkům v komunitě Oáza Míru. Celý prostor Oázy je schován uprostřed lesíku, který v této vyprahlé krajině vytváří dojem opravdové stinné oázy. Když italský kněz pasionista Gianni Sgreva hledal cesty, jak oživit víru lidí, přijel do Medžugorje. Byl přítomen zjevení Panny Marie. Po zjevení 25. března 1987 za ním přišla vizionářka Marija a řekla mu, že Panna Maria si přeje, aby založil komunitu. Sgreva byl překvapen, s něčím takovým nepočítal, neboť se věnoval přednáškám teologie, ale velmi si přál oživit víru. Souhlasil, ale chtěl důkaz, že je to vůle Boží. Bezprostředně po tom za ním přišli dva mladí lidé s přáním, že by chtěli žít zasvěceným životem. Bral to jako znamení od Boha a založil komunitu Oáza míru. Prosíc o Boží požehnání pro komunitu, postavili nejprve kamennou kapli. Kaple, v níž probíhá neustálé klanění Ježíši v eucharistii, stojí hrubý kříž z neotesaných klád, na němž pní korpus Ježíše Krista, nesoucí strašné stopy utrpení. V komunitě žijí společně muži i ženy. Je to kontemplativní komunita s menší misionářskou činností. Kromě běžných řeholních slibů mají ještě slib modliteb za mír. Komunita má též externí členy, třeba rodiny, které kromě svědomitého plnění náboženských povinností mají pouze slib modliteb za mír. Centrum komunity je v Itálii. Hlavním dorozumívacím jazykem je italština.
    imgKOMUNITA CENACOLO. Pokračujeme-li po cestě z odbočky k Oáze míru dále ve směru pod Križevac, stojí po pravé ruce komplex budov komunity Cenacolo. V komunitě "Pole života" žijí muži, kteří se duchovní cestou uzdravují z drogových závislostí. Náplní jejich dne je tvrdá práce a modlitba a během let ztrávených v komunitě se z narkomanů, zcela závislých na své droze, stávají vysoce duchovně vyspělí muži. Tato komunita začínala ve stanech a medžugorské sídlo komunity vybudovali narkomané od roku 1991 tvrdou prací svých rukou. Úspěšnost léčby ve zdejší komunitě je kolem 98%, což je neporovnatelné s výsledky léčby v jiných komunitách, kde je dosahováno jen malého procenta úspěšnosti. V kapli komunity se nachází ikonografický obraz Zmrtvýchvstání Ježíšova, který namalovali sami bývalí narkomané, posílení při malování postem a modlitbou. Komunitu v roce 1983 založila a stále vede charizmatická sestra Elvíra, hlavní sídlo komunity je v italském Saluzzu. Druhý dům komunity Cenacolo, zvaný "Pole radosti" sdružuje dívky - narkomanky a funguje v Medžugorje od roku 2000.
    KOMUNITA KRÁLOVNA MÍRU. Svůj krásný stánek má v Medžugorji také další komunita, která vznikla v souvislosti s medžugorskými mariánskými zjeveními, komunitu Královna míru. Založil ji otec Tomislav Vlašić. Ten byl v letech 1981-85 medžugorským farářem. Vznik komunity má souvislost s modlitební skupinou vizionářky Jeleny. Modlitební skupina vizionářky Jeleny byla založena na jaře 1983. Byli tam převážně lidé ve věku od 10 do 15 let. Tuto skupinu vedla Panna Maria skrze vizionářku Jelenu a později též skrze Marijanu. Mladí lidé byli tak nadšeni, že se chtěli, až dospějí, věnovat duchovnímu povolání. Panna Maria jim sdělila, že jim za toto rozhodnutí děkuje, ale že je předčasné. Doporučila jim, aby se čtyři roky scházeli a pak se v modlitbě snažili pochopit, co je vůle Boží s jejich životem a jaké dispozice od Boha dostali. Modlitební skupina se scházela osm roků a pak se rozpadla. Jelena odjela na teologická studia do USA. Pět lidí z této modlitební skupiny vstoupilo do komunity Královna míru, kterou otec Vlašić založil v Itálii v roce 1987. Nyní má komunita 55 lidí. V roce 2000 byl dán do provozu též velký klášterní dům v Medžugorji. Komunita Královna míru, přesněji "Královna míru - zcela tvoji, skrze Marii k Ježíšovi", je kontemplativní komunita. Žijí tam společně muži a ženy. Má rodinný charakter. Hlavní dorozumívací jazyk je chorvatština. Pro vstup do komunity je věková hranice 33 roků.
    KOMUNITA BLAHOSLAVENSTVÍ. Komunitu Blahoslavenství založil roku 1973 Gerard Efraim Croissant, ženatý, stálý jáhen, spolu se svou manželkou Jo. Patří mezi tzv. nové komunity, které vznikaly po II. vatikánském koncilu v katolické církvi. Jako první přijal tuto komunitu do své diecéze kardinál Robert Cotty, arcibiskup v Albě, a v roce 1979 schválil první stanovy. Komunita má kanonický statut Sdružení křesťanů biskupského práva. Život komunity je především kontemplativní. V centru stojí každodenní eucharistická adorace. Podstatnou částí spirituality společenství je i zasvěcení se Marii v duchu sv. Ludvíka M. Grigniona z Montfortu. Komunita má 82 domů a přibližně 1500 členů. Třetinu tvoří manželské páry, asi 500 bratří a sester složilo sliby zasvěceného života a žijí v celibátu, a 70 kněží. Jeden dům je i v Českých zemích, v Dolanech u Olomouce.
    imgKRIŽEVAC. Na hřbet hory Crnica navazuje v pravém úhlu hora Križevac. Na jeho vrcholu (520 m.n.m.) stojí 8,56 m vysoký železobetonový kříž. Když v roce 1933 postihla tuto oblast, tak jako většinu Evropy, velká hospodářská krize a už tak chudý kraj se ponořil do ještě větší bídy, pevná víra v Boží pomoc přemohla v Medžugorje beznaděj a místní farníci jako důkaz lásky k Ježíši Kristu vztyčili na nejvyšším vrcholu nad vsí veliký betonový kříž. Třísetmetrový rozdíl překonávali muži s těžkými pytli cementu, písku a vodou na zádech i hřbetech oslíků po strmé kamenité stezce. Kolik potu a námahy stálo vybudování tohoto kříže, vztyčeného jako upomínka na tisíc devítisté výročí Kristovy smrti na kříži a kolik nesmírné lásky a obětí bylo do tohoto kříže vloženo. Od těch dob se kopec, původně zvaný Šipovac, nazývá Križevac. Do kříže nechal tehdy medžugorský kněz vyrýt slova: "Ježíši Kristu, vykupiteli lidského rodu, na znamení víry, lásky a naděje, na památku 1900 výročí Kristova utrpení". V nitru kříže jsou uloženy svaté ostatky, získané z Říma: kousek dřeva kříže, uctívaného jako kříž, na němž byl ukřižován Kristus a jehož největší část je uložena v chrámě Jeruzalémského Svatého kříže v Římě. Stavba kříže byla dokončena 15. března 1934. Později se vžilo sloužit na podstavci kříže první neděli po svátku Narození Panny Marie mši svatou na památku Povýšení Svatého Kříže. Poutnickou cestu vzhůru na Križevac lemují reliéfy Křížové cesty, jejíž pobožnost poutníci cestou vzhůru rozjímají, v duchu spojeni s Ježíšem. Kamenitá cesta vyniká nejen krásnou přírodní scenérií s dalekými výhledy na Medžugorje a vzdálená vysokohorská pásma, ale i hlubokým mystickým ovzduším. Na vrcholové planině Križevace nedaleko konce křížové cesty značí pamětní tabulka místo, kde při absolvování křížové cesty se skupinou poutníků skonal v pověsti svatosti známý medžugorský kněz P. PhDr. ThDr. Slavko Barbarić OFM.
    HŘBITOV. Při cestě pro pěší, spojující úpatí Križevace s kostelem svatého Jakuba, leží na tichém místě hřbitov. Zde je pohřben otec Slavko Barbarić, bývalý medžugorský farář, zesnulý v pověsti svatosti, jeho hrob je vyhledáván poutníky. Pohřben je zde též fra Križan Galić, kněz zdejšího farního úřadu, zabitý komunistickým partizánem.
    imgSOCHA VZKŘÍŠENÉHO KRISTA. Stojí při cestě, vedoucí od hřbitova ke kostelu. Přicházíme-li k soše od kostela, nemůžeme minout kapličky růžencové cesty s motivy tajemství Růžence světla. Vlastní socha, instalovaná na místě v roce 1998 je dílem slovinského sochaře Andreje Ajdiče. Ve spodní části je znázorněn kristův hrob s otiskem Kristova těla, které stojí ve vzpřímené poloze s rozepjatými pažemi, značícími polohu na kříži a zároveň Vzkříšení z mrtvých. V roce 2002 byla kolem sochy vytvořena Křížová cesta pro poutníky, kteří nemohou pro zdravotní obtíže vystoupit na horu Križevac. Od doby 20. výročí medžugorských zjevení je možné na soše spatřit zázračný jev. Na Ježíšově noze se od kolenou po kyčel na různých místech vytvářejí kapky vodní tekutiny. Kapky vznikají nepravidelně a jejich vznik nezávisí na vlhkosti ani teplotě vzduchu. Kapky vznikají při teplotě 5 i 35 °C, bez ohledu na oblačnost a sluneční svit. Zkoumáním jevu kvalifikovanými odborníky bylo dokázáno, že zdrojem kapek tekutiny nemůže být vlhkost, srážející se na povrchu ani uvnitř kovové sochy a jedná se o jev běžnými fyzikálními zákony neodůvodnitelný, tedy nadpřirozený.
    DĚTSKÁ VESNIČKA. Majčino selo, dílo otce Slavka Barbariće. V dětské vesničce žijí děti, které válka připravila o rodiče. Spolu se Školskými sestrami františkánkami, dalšími svými pečovateli a medžugorskými rodinami žijí plnohodnotným životem.
    ZAHRADA SVATÉHO FRANTIŠKA. Posledním velkým dílem fra Slavka Barbariće je Vrt svetog Franje, Zahrada svatého Františka. Inspirací pro její vznik se stalo poselství Panny Marie: "Jděte do přírody a dívejte se, jak se příroda probouzí. Také vy takto otevřte svá srdce lásce Boha Stvořitele (25.4.1993). V lesíku, který slouží dětem k aktivnímu trávení času a jejich rodičům k odpočinku a rozjímání v přírodě, nalezneme dvě umělá jezírka i mnoho atrakcí pro děti, jako jsou velké dřevěné hrady, proléžačky či skluzavky. V duchu svatého Františka, milovníka přírody a Božího stvoření, pobýhají ve výbězích v přírodním prostředí i ochočená zvířata, aby kontakt dětí s přírodou byl opravdu dokonalý.
    (Informace čerpány z publikací Františka Mráčka a Františka Presse, historické fotografie z archívu Františka Mráčka a sdružení Vérité, Praha.)

    Poselství Matky Boží z Medžugorje.

    img Drahé děti! Vyzývám vás k osobnímu obrácení. Tento čas je pro vás! Bůh nemůže bez vás uskutečnit svůj plán. Drahé děti, vzrůstejte den ode dne skrze modlitbu stále blíže k Bohu. Dávám vám zbraň proti Goliášovi. Hle, vašich pět kamenů:

    1. MODLITBA RŮŽENCE - MODLITBA SRDCEM.
    2. EUCHARISTIE.
    3. PÍSMO SVATÉ - BIBLE.
    4. PŮST.
    5. MĚSÍČNÍ SVATÁ ZPOVĚĎ.

  • MEDŽUGORJE.

    • Pouť do Medžugorje.

    imgPojďme se vydat na poutní cestu do Medžugorje, duchovního srdce světa, abychom zde načerpali milosti potřebné pro naše pozemské putování do naší nebeské vlasti a v duchu svatého Františka z Assisi a sv. Františka z Pauly, milovníků krás Božího stvoření, se na své pouti porozhlédněme také okolo sebe, neboť cesta z naší vlasti do Medžugorje je nejen plná medjugorských zaslíbení, ale též přírodních a historických krás, které nechat bez povšimnutí by jistě bylo škoda, vždyť to vše bylo stvořeno pro nás.

    Naše poutní cesta vede ze severního konce Podunajské monarchie, z Krkonoš, na její jižní konec, k Jaderskému moři. Z Krkonoš klesá přes Podkrkonoší do žírného Polabí. Jakmile nám za zády zmizí obzor vysokých Krkonošských hor, víme, že příští hory potkáme až nedaleko před Jaderským mořem, kde nás uvítají překrásná pásma Dinárských hor. Naše cesta nás však nejprve zavede na Českomoravskou vysočinu, kde navštívíme skanzen Veselý kopec. Zanedlouho nám již rozevře svou teplou náruč Jižní Morava, kde navštívíme Brno a Pálavu. V Rakousku poctíme svou návštěvou Vídeň a záhy začneme stoupat do alpských návrší, abychom se poklonili Matce Boží v nejvýznamnějším poutním místě střední Evropy, v Mariazell. Odtud klesáme přes Bruck a.d. Mur a Graz do slovinského Podštýrska a zanedlouho vstoupíme do Chorvatska. Projedeme kolem Záhřebu a za Karlovcem začneme stoupat do hor, ukrývajících nevšední krásy Božího stvoření. Zde hraničí naše Střední Evropa s Jižní Evropou, příroda změní svou tvář, ale stále nabízí našim očím a duším nevídané krásy, jež nelze ani slovy vypovědět. Blankytně modré nebe a Jadran spolu s kulisou bílých skalnatých hor dotvářejí vyprahlý subtropický kraj plný jezer, křišťálově čistých řek a vodopádů, který nás věrně provází až k cíli naší pouti, do Medžugorje. V Medžugorje nechme spočinout několik dní svou duši a své srdce v něžném objetí Ježíšově a Mariině, než se vydáme na zpáteční cestu, při níž navštívíme takové skvosty, jakými jsou dalmatský Omiš s okolím a národní park Paklenica či maďarský Balaton.
    Naše cesta vede územím Podunajské monarchie od severu k jihu, z Krkonoš k Jadranu. Vybrané zastávky na naší cestě jsou pouze naše tipy k Vaší možné návštěvě nejpozoruhodnějších míst, přírodních krás i historických zajímavostí. Tato místa mohou sloužit jako vítaná motoristická přestávka na dlouhé cestě do/z Medžugorje. Z časových důvodů nelze navštívit všechna vybraná místa. Jedná se pouze o jednotlivé tipy, z nichž je možné vybírat dle osobních preferencí i počasí. Také navržená trasa je volena s ohledem na možnou návštěvu všech níže uvedených nejpozoruhodnějších míst a je možné ji v případě návštěvy pouze některých míst značně zkrátit. K volbě optimální trasy dle Vašich preferencí Vám může posloužit Plánovač cest Škoda Auto. Odkaz na něj naleznete na úplném konci této stránky. Krásnou a šťastnou cestu!

    1. den poutní cesty.

    Vrchlabí - Studenec - Horka u Staré Paky - Nová Paka - Úlibice u Jičína - Ostroměř - Hořice v Podkrkonoší - Sadová - Hradec Králové - Pardubice - Chrudim - Nasavrky - Trhová Kamenice - Veselý Kopec.

    (foto: www.slavnostikralovnyelisky.cz)

          Hradec Králové


    1a) Veselý Kopec.

    Soubor lidových staveb Vysočina reprezentuje lidové stavitelství z oblasti Železných hor a Českomoravské vysočiny. Jednotlivé zemědělské usedlosti jsou volně rozptýleny v původním krajinném prostředí a dokládají způsob života a hospodaření drobných rolníků od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Najdeme zde původní stavby včetně vnitřního vybavení: zemědělské usedlosti, chalupy, řemeslné dílny, výměnek, hájenka, sýpka, stodola, chlév, ovčín, haltýř, sušárna ovoce, sušárna lnu, vodní pila, vodní olejna, vodní mlýn, stupník, včelín, zvonička, maringotka loutkařské rodiny Kopeckých. Expozice přibližuje přírodě blízký život venkovských lidí a zpřítomňuje nám poetiku, jednoduchost i bídu tehdejších dob.


    Veselý Kopec - Údavy - Ždírec nad Doubravou - Vojnův Městec - Žďár nad Sázavou - Ostrov nad Oslavou - Křižanov - Velká Bíteš - Deblín - Tišnov - Brno.

    1b) Brno.

    Kapucínská krypta. Na Kapucínském náměstí stojí kapucínský klášter s raně barokním kostelem Nalezení svatého Kříže z poloviny 17. století, postaveným v typickém kapucínském stylu vyznačujícím se jednoduchým průčelím s vysokým štítem. Ve sklepeních kláštera se nachází známá Kapucínská krypta s mumifikovanými ostatky řeholních bratří kapucínů, svaté Klemenciány i mnoha významných osobností.






    Petrov. Katedrála, původně románská bazilika z 11. století, goticky přestavěná, znovu regotizována počátkem 20. století. Na jižním svahu pod katedrálou romantické terasy.
    Špilberk. Hrad postavený Přemyslem Otakarem II. byl přestavěn v 16. století, v 17. a 18. století se stal barokní pevností. Po jejím zrušení sloužil jako vězení, přístupné kasematy s vězeňskými kobkami a muzejní expozicí. Z vrchu Špilberku rozhled na město Brno.

    Brno - Pohořelice - Novomlýnské nádrže - Horní Věstonice - Dolní Věstonice - Pavlov - Klentnice.

    1c) Pálava.

    Nejmohutnější moravské vápencové bradlo, jehož bílý skalnatý hřbet se táhne mezi Dolními Věstonicemi a Mikulovem. Chráněná krajinná oblast a světová biosférická rezervace, chránící teplomilná společenství stepí a lesostepí, šípákové doubravy, výhřevné skály a malebné vinice, rodící lahodné víno. Nad vsí Klentnice leží na strmých skalních útesech zříceniny Sirotčího hrádku, pomezního hradu, připomínaného již ve 13. století. Zanikl za švédských válek roku 1645.


    Pavlov - Klentnice - Mikulov.


    1d) Mikulov.

    Historické město se zámkem, původně pomezním hradem s vinnými sklepy. Nad městem Svatý kopeček s kostelíkem z roku 1623 na vrcholu, raně barokně přestavěným ve druhé polovině 17. století, k němuž vede z města barokní křížová cesta z poloviny 17. století (červená značka). Teplomilná rostlinná a živočišná společenstva.



    Mikulov - CZ/A - Poysdorf - Wien.

    1e) Wien.

    Hlavní město Podunajské monarchie. Z nepřeberného množství turistických cílů a pamětihodností lze doporučit například
    Karlskirche - nejmalebnější barokní kostel v hlavním městě, a to jak zvenčí, tak i uvnitř;
    Schönbrunn     - nejskvostnější z mnoha habsburských paláců, k němuž patří překrásné zahrady, lesy, fontány, bludiště, skleníky a ZOO;
    Stephansdom     - katedrála, která je srdcem Vídně, ukrývá rozlehlé katakomby a z dvojice svých věží nabízí úžasný výhled po okolí;
    Schatzkammer     - císařské korunovační klenoty a další poklady monarchie;
    Tramvají po Ringstrasse     - naskočte do tramvaje č. 1 nebo č. 2 a můžete se zdarma projet po celé Ringstrasse.
    Prater - starodávný lunapark s proslulým ruským kolem.


    (zdroj: Richard Herrmann, http://www.herrmann.cz)


    Wien - Mödling - Baden - Bad Vöslau - Pernitz - Mariazell.


    1f) Mariazell.

    Mariazell je duchovním centrem katolických národů Podunajské monarchie. Historie místa se začala psát před více než osmi sty lety, kdy mnich Magnus z benediktinského kláštera svatého Lambrechta přinesl na místo sochu Panny Marie, vyřezanou z lipového dřeva. Zanedlouho se po okolí začaly šířit pověsti o mnoha vyslyšených modlitbách a na místo začali přicházet první poutníci, z nichž mnozí zde nalezli na přímluvu Matky Boží uzdravení duše i těla. Kolem roku 1200 nechal hrabě Jindřich Vladislav zbudovat první kostel, zasvěcený Matce slovanských národů - Mater Gentium Slavorum, jako poděkování za uzdravení z těžké nemoci. Uherský král Ludvík Veliký věnoval kolem roku 1370 kostelu Kapli milosti a Mariazell se jako místo uctívání Veliké matky Uherska - Magna Mater Hungariae - stal nejvýznamnějším poutním místem uherských národů. Panna Maria je v Mariazell uctívána také jako Velká matka Rakouska - Magna Mater Austriae a místo tak tvoří duchovní střed Podunajské monarchie. Místo je také duchovním centrem života Habsburků a kromě nich je navštívili i mnozí další císařové, králové a knížata katolických národů. Poutě do Mariazell jsou nedílnou součástí dějin křesťanského Západu.

    Poutní místo se nachází v krásné alpské krajině a poutní chrám je v jeho dnešní podobě dílem známého italského barokního stavitele 17. století Domenica Sciassia. Hlavní oltář, děkovný dar císaře Karla VI., byl postaven dle plánu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu v roce 1692 a vysvěcen byl roku 1704. Oltář pro milostnou sochu Panny Marie navrhl jeho syn Joseph Emanuel Fischer.






    (zdroj: Mariazellerland Blog.at)

    2. den poutní cesty.

    Mariazell - Bruck an dem Mur - Graz - Leibnitz - A/SLO - Maribor - SLO/HR - Krapina - Zagreb-Lučko - Karlovac - Tušilović - Budačka Rijeka - Slunj.




    2a) Slunj.

    Městečko v chudé pahorkatině Kordunu při cestě z Karlovce k Plitvickým jezerům. U osady Rastoke nalezneme při ústí říčky Slunjčice do Korany malebné vodopády, jejichž vody poháněly staré mlýny. Tento pozoruhodný celek je chráněn jako přírodní i kulturní památka. Nad městem zřícenina hradu Frankopanů ze 14. století, který býval v době tureckého ohrožení důležitým opěrným bodem.




    Slunj - Rakovica - Plitvička jezera.




    2b) Plitvička jezera.

    Na rozhraní horských masivů Malá Kapela a Plješevica v chudé horské oblasti Liky leží soustava 16 křišťálově čistých jezer, propojených překrásnými vodopády a travertinovými kaskádami. Původní jedlobukové pralesy patří k nejzachovalejším v Evropě. Národní park a světové přírodní dědictví. O popularizaci Plitvických jezer se zasloužil i český profesor Janeček. Zde se natáčely mnohé scény z filmů o Vinnetouovi.

    (zdroj: http://www.np-plitvicka-jezera.hr)




    Plitvička jezera - Korenica - Jošani - Gračac








    Gračac - Průsmyk Prezid - Obrovac - (vodopád Jankovića buk a zpět) - Obrovac - Karin.





    2c) Karinsko more.

    Nejzazší mořský záliv vybíhající daleko do pevniny, krásné okolí a panorama vzdáleného pohoří Velebit.







    Karin - Smilčić - Zemunik - Sukošan - Pakoštane.



    2d) Pakoštane.

    Pobřeží Jadranu u obcí Sveti Filip i Jakov a Pakoštane skýtá možnost příjemného koupání a krásné přírodní scenérie. Pěkně upravené pláže z oblázků jsou v Pakoštane i v příjemných zátokách v okolí. Pakoštane je nevelká zemědělská obec a přístav na převlace, oddělující Vranské jezero od pevniny. Blízké rozlehlé Vranské jezero, které vzniklo zatopení krasového polje, bylo původně sladkovodní, ale vzhledem k jeho nynějšímu propojení s mořem je jeho voda lehce slaná. V této brakické vodě žijí jak sladkovodní ryby, tak i mořské. Jezero je proslulé bohatstvím ryb (kapři, štiky, úhoři aj.).


    Pakoštane - Pirovac - Vodice.

    3. den poutní cesty.

    Vodice - Šibenik - Lozovac - Skradin.









    Krka.

    Nejkrásnější a nejpozoruhodnější řeka Dalmácie. Národní park chrání málo osídlenou krasovou krajinu, jejímž středem teče řeka Krka. Údolí řeky v kontrastu s vyprahlými skalnatými svahy ukrývá bujnou subtropickou vegetaci a zvířenu a střídají se v něm rozlehlá jezera blankytně modré vody s mohutnými vodopády a kaskádami. Zde se natáčely mnohé scény z filmů o Vinnetouovi. Starobylé romantické město Skradin je vhodné k prohlídce. Z přístaviště ve městě jezdí zdarma lodi zálivem řeky Krky až pod překrásné vodopády Skradinski buk na řece Krce. Zde možnost prohlídkového okruhu v národním parku a další plavby lodí po Visovackém jezeře s františkánským klášterem na ostrově.





    Skradin - Lozovac - Drniš - Knin - Sinj - Trilj - Cista Provo - Šestanovac - Brela - Baška Voda - Makarské Lurdy.






    3b) Makarské Lurdy.

    Poutní místo v blízkosti městečka Makarska. V překrásném údolí horského masivu Biokovo leží při silnici jeskyně, připomínající známé Lurdy, upravená na svatyni.





    Makarské Lurdy - Makarska - Tučepi - Podgora - Živogošće - Brist - Gradac.

    3c) Makarská riviéra.

    Jaderské moře na Makarské riviéře je vyhladávaným cílem letních dovolených pro krásu oblázkových pláží, čistotu moře a překrásnou přírodní scenerii bílého vysokého pohoří Biokova.


    Gradac - Baćina - Baćinska jezera.


    3d) Baćinska jezera.

    Sladkovodní krasové jezero je soustava šesti navzájem propojených, až 28 metrů hlubokých krasových závrtů. Jejich hladina leží nad hladinou moře, dno pod ní. S mořem jsou jezera spojena odtokovým kanálem, prokopaným ve 20. století, díky němuž se v jezeře mísí sladká voda s mořskou a v této brakické vodě žije nespočetné množství mořských i sladkovodních ryb. Krásná přírodní scenérie.






    Baćinska jezera - Peračko Blato - Kula - Kobiljača - Mali Prolog - HR/BIH - Crveni Grm - Teskera - Humac - Ljubuški - Cerno - Medžugorje.















  • MEDŽUGORJE.

    • V Medžugorji.





    Když přijdeš do Medžugorje, uslyšíš, že jsme všichni vyzýváni k modlitbám. Nejen k modlitbě ranní a večerní, o samotě i společné, ale také k modlitbě srdcem. Panna Maria Tě zve k modlitbě před křížem, k modlitbě před Nejsvětější svátostí oltářní. Zve Tě také, aby ses řádně vyzpovídal, aby ses náležitě připravil ke mši svaté a abys poděkoval po jejím skončení. Matka Boží Tě též vyzývá, aby ses zasvětil Bohu skrze Pannu Marii. Zasvětit Bohu se znamená: rozhodnout se každý den pro lásku, pro odpuštění, pro milosrdenství; proti zlu a hříchu, proti satanovi a všem jeho skutkům, jakož i proti každé spolupráci s ním.

    Zjevení začala na Podbrdu, známém dnes jako Kopec zjevení. Tato zjevení byla díky okolnostem přemístěna do domů, potom do farního kostela a na faru. Občas byla i na Križevaci. Jakmile bylo nařízení o omezení shromažďování v okolí fary v době zjevení Panny Marie zrušeno, neporušený zážitek medžugorských setkání ve vědomí většiny poutníků se skládá nejen z účasti na večerních bohoslužbách ve farním kostele, nýbrž také z kajícího výstupu na Kopec zjevení nad Bijakovići a na Križevac nad Medžugorjem. A do viditelného duchovního programu spadají ovšem tato tři místa modliteb.












    Proto když přijdeš do Medžugorje, buď sám nebo ve skupině, vejdi do kostela a modli se! To je začátek. Pokloň se Ježíši! Jemu otevři zcela svoje srdce! Můžeš-li, vyzpovídej se. Začni svůj den poutníka zde. Zúčastni se mše svaté ve svém mateřském jazyce! Po mši svaté poděkuj. To je první krok, který můžeš v Medžugorji udělat. Modlit se v kostele, setkat se s Ježíšem jako pastýři v Betlémě.








    Odtud vyjdi na Križevac, jsi-li toho schopen! Nejlépe je vyjít od kostela pěšky! Bez ohledu na to, jdeš-li sám nebo ve skupině, ihned se začni modlit! Je to jako cesta z Betléma na Kalvárii. Jakmile začneš stoupat po úbočí hory samé, čekají Tě zastavení křížové cesty. Zastav se u nich a uvažuj! Pomalu, nespěchej! Splyň s Ježíšem! Až dojdeš na vrchol hory, pomodli se před křížem, ať je pěkné nebo ošklivé počasí. Odvahu! Modli se před křížem! Plač kvůli svým hříchům! Otevři své srdce před křížem a budeš vědět, co znamená. Klaněj se před křížem. Nehleď na čas! Kdo setrvá pod křížem, může jít dále bez obav svou životní cestou.






    Pohled od kříže se otevírá na všechny strany. Zejména se otvírá na místo zjevení - Podbrdo. Odejdi i na toto místo a modli se. Kopec Crnica není tak příkrý jako Križevac, jako Kalvárie, ale přece je to kopec. Navykli jsme si z Ježíšova života poznávat setkání na hoře. Před svým vystoupením na nebesa svolal své učedníky na horu, potom je poslal modlit se do Jeruzaléma a odtud do celého světa. Na kopci zjevení znovu otevři svoje srdce. Tu budeš moci zvláštním způsobem pociťovat, jak nám je blízké vzkříšení a jak se nám otevírá cesta do světa plného žalu a těžkostí. Maria se nám zjevila na tomto kopci. Nejdříve s Dítětem v náručí, potom i s Křížem. Odtud mnozí odešli domů a počali činit to, co jim řekl Pán.
    Zůstaneš-li několik dnů, milý poutníku, opakuj stejnou cestu, protože to nebude nikdy stejný zážitek. Nemusíš vyhledávat vizionáře ani nic ke koupi. Zkus žít skromně. Maria vychovává k nové jednuduchosti. Ale bez Betléma, bez Kříže, bez setkání na Hoře rozeslání apoštolů a bez Jeruzaléma jako místa modlitby nemůžeme ani pochopit, co je zde podstatné, ani se nemůžeme stát apoštoly.




    MODLÍME SE V MEDŽUGORJI.
    RANNÍ A VEČERNÍ MODLITBA. V prvopočátcích medžugorských zjevení se podle zdejší staré tradice vizionáři začali modlit jednou Věřím v Boha, následováno sedmkrát za sebou opakovanou skupinou modliteb Otčenáš, Zdrávas Maria a Sláva Otci. Tato modlitba se dnes modlí denně po zakončení mše svaté.
    RŮŽENEC. Od srpna 1984 se modlí v Medžugorji celý růženec. Před mší svatou dva díly, po ní třetí díl. Když se nemůžeš modlit každý den celý růženec, pak se modli podle běžné církevní praxe: v pondělky a čtvrtky část růžence s radostnými tajemstvími, v úterky a pátky bolestná tajemství, o středách, sobotách a nedělích tajemství slavná.


    ADORACE PŘED NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTÍ. Adorace před Nejsvětější svátostí se v Medžugorji koná od roku 1982 na první čtvrtek v měsíci, a od 1. března 1984 každý čtvrtek po večerní mši svaté.
    KLANĚNÍ PŘED KŘÍŽEM. Tato pobožnost se vžila v medžugorském kostele od roku 1984 každý pátek po večerní mši svaté. Jinde je ji možno konat podle potřeby, a to zvláště o velikonočním půstu. Zvláště se doporučuje nemocným a jejich ošetřovatelům.
    KŘÍŽOVÁ CESTA. Když jsi v Medžugorji, prožiješ křížovou cestu nejniterněji během výstupu na horu Križevac. Tuto pobožnost můžeš podobně vykonat v kterémkoliv kostele, kapli nebo ve svém pokoji, nejlépe v pátek, nebo kdykoliv chceš prožít Ježíšovo velikonoční poselství o významu Jeho utrpení.


    MODLITBA ZA UZDRAVENÍ DUŠE I TĚLA. Tyto modlitby se pravidelně modlí v Medžugorji po večerní mši svaté. Může se je modlit každý, kdo cítí jejich potřebu, neboť my všichni potřebujeme uzdravení. Uzdravení svých srdcí a duší, svých vnitřních bolestí a zranění, uzdravení svého těla.
    (Podle knížky fra Slavka Barbariće: Modli se srdcem, Matice Cyrilometodějská, Olomouc.)

    Poznávací okruh kolem Medžugorje.

    Medžugorje - Čitluk - Mostar.

    a) Mostar.

    Krásné historické město s orientálním rázem, stojící na rozhraní dvou světů, katolického a muslimského. Pozoruhodné mešity s vysokými a štíhlými minarety, z nichž je nejvýznačnější mešita paši Koski Mehmeda ze 17. století. Dominantou města, po níž získal Mostar své jméno, je starý most přes řeku Neretvu. Starý most - symbol Mostaru - postavil v r.1566 z příkazu sultána Sülejmána Nádherného jeden z největších tureckých stavitelů Hajrudin. Celé město včetně mostu bylo velmi poškozeno v době války v Jugoslávii v 90. letech. Pozoruhodné staroměstské scenérie a romantické kavárny.


    (foto: Ramirez, zdroj: http://cs.wikipedia.org)



    Mostar - Biletići Polje - Počitelj.

    b) Počitelj.

    Vzhled starého muslimského městečka ze 16. - 17. stol. je zajímavou směsici vlivů Orientu a Středomoří. Původní osada byla koncem středověku útočištěm pirátů. Nad městem se od druhé poloviny 15. století tyčil starý hrad, z něhož se dodnes zachovala věž Gavrana Kapetanoviće. Ve druhé polovině 16. století byla v Počitelj postavena památná mešita Šišman Ibrahim Paša džamija. V 17. stol. byly postaveny turecké lázně - hamam a také han, zájezdní hostinec, kde se koně uvazovali v jeho středové části, na vyvýšené plošině kolem nocovali pocestní. Byl to jediný han tohoto typu v Bosně a Hercegovině. 



    Počitelj - Tasovčići - Čapljina - Trebižat - Studenci - Vodopad Kravica.







    c) Kravica.

    Vodopády Kravice leží na ponorné řece Trebižatu, pravém přítoku Neretvy. Jsou 27 m vysoké a 120 m široké. Jejich malebnost doplňuje okolní bohatá vegetace. Velmi dobrá možnost koupání pod vodopády. Nejpěknější je tato scenérie při vysokém vodním stavu.





    Vodopad Kravica - Ljubuški - Cerno - Medžugorje.

  • MEDŽUGORJE.

    • Cesta z Medžugorje.

    Před odjezdem doporučujeme také zastávku (nejlépe po dohodě s českou/slovenskou poutní skupinou) ve františkánském klášteře v Širokém Brijegu, kde působí a koná duchovní přednášky bývalý medžugorský farář z prvních let zjevení P. Jozo Zovko. Z Medžugorje jedeme směr Veliki Ograďenik, Dragičina, Buhovo, Široki Brijeg.





    1. den cesty z Medžugorje.

    Medžugorje - Cerno - Ljubuški - Crveni Grm - BIH/HR - Veliki Prolog - Vrgorac - Ravča - Brikva - Gornji Tučepi - Makarska - Baška Voda.


    1a) Baška Voda.

    Významné a rušné letovisko na Makarské riviéře. V okolí se pěstuje vinná réva, olivovníky, fíkovníky, višně maraska. Hojnost vegetace vč. borových lesů. Letovisko Baška Voda patří k nejoblíbenějším ve Střední Dalmácii.






    Baška Voda - Brela - Pisak - Mimice.


    1b) Mimice.

    V okolí obce pěkné oblázkové pláže, vhodné ke koupání.


    Mimice - Ravnice - Omiš.

    1c) Omiš.

    Již od 7.stol. využívali piráti chráněné polohy Omiše a vybudovali tu své prakticky nedobytné sídlo, které bylo od 8.stol. součástí neretvanského knížectví. Omiští piráti se stali postrachem byzantských, benátských a později i chorv. lodí. V 15.stol. získali Omiš Benátčané. Přestože Turci ovládali velmi blízké vnitrozemí, nikdy se jim nepodařilo Omiš dobýt. Nejstarší památkou v Omiši je malý kostel sv.Petra. Na troskách benediktinského kláštera postavili františkáni koncem 16.stol. nový klášter. Na skalách nad městem se tyčí pozůstatky někdejší pirátské pevnosti zv. Mirabela, k nimž je možné vystoupit ze staré části města. Pocházela ze 13.stol., dnes z ní zbyla jen hranolová věž na skalách. Ve své pevnosti měli piráti i tajnou únikovou cestu, která jim umožňovala uprchnout před případnými dobyvateli. Mohutnější jsou pozůstatky novější benátské pevnosti Starigrad (Fortica) ve výšce 311 m. Z pevnosti je dobře viditelná zeď na mořském dně při ústí Cetiny, která zabraňovala větším (cizím) lodím vjezd do přístavu. Město Omiš bylo ze tří stran chráněno hradbami, z nichž se však dochovala jen jižní městská brána s přilehlou částí hradeb a jihozápadní mohutná hranolová věž "Na Fošalu". Barokní farní kostel sv. Michala (Sveti Mihovil) pochází z 1.pol. 17.stol. Blízko kostela je proslulý "Dům šťastného člověka" - název podle nápisu v nadpraží: "Děkuji Ti Bože, že jsem žil na tomto světě". Zajímavou skupiny vytvářejí dva kostely (sv.Rocha a sv.Ducha) a městská věž s hodinami (toranj za sat), která je současně jedním z průchodů do malebné horní části starého města. Písečná kosa, sloužící jako oblíbená pláž, je vytvořená řekou Cetinou, která zde ústí do moře. Proti proudu řeky nad městem leží úzká skalnatá soutěska, Omiška probojnica.







    Omiš - Omiška Probojnica - Kučiće - Radmanove Mlinice.


    1d) Radmanove Mlinice.

    Malebné místo v údolí Cetiny, vzdálené 6 km od Omiše, oblíbený výletní cíl spojovaný s pikniky v přírodě.

    Radmanove Mlinice - Zadvarje.

    1e) Gubavica.

    Vodopády Mala Gubavica a Velika Gubavica (48 m vysoký vodopád, v době sucha však téměř bez vody), leží v údolí řeky Cetina.


    Zadvarje - Šestanovac - Cista Provo - Trilj - Sinj - Knin - Zrmanja Vrelo - Sučevići - Vučipolje - Gračac - Zaton Obrovački - Maslenica - Starigrad-Paklenica.










    2. den cesty z Medžugorje.

    2a) Paklenica.

    Národní park vyniká nedotčenou přírodou, je vysoce zajímavý i z geologického hlediska, neboť jsou zde bohatě zastoupeny mnohé krasové jevy. Může se pochlubit rozlehlým lesním porostem, který patří k nejrozsáhlejším na pobřeží (1840 ha). Paklenica je součástí pohoří Velebit a rozkládá se na ploše 102 km2. Nejzajímavější částí parku jsou dva mohutné kaňony, Velika Paklenica a Mala Paklenica, které jsou od sebe odděleny náhorní plošinou vysokou 500 m. 




    Starigrad-Paklenica - Lukovo Šugarje - Karlobag - Cesarica - Sveti Juraj - Senj




    Senj - Žuta Lokva - Josipdol - Karlovac - Zagreb-Lučko - Komin - Varaždin - Čakovec - HR/H - Letenye - Nagykanisza - Zalakomár - Balaton.

    Balaton.

    Největší jezero ve střední Evropě. Má rozlohu 596 km2, délku 78 km a maximální šířku 12 km. Leží v nadmořské výšce 105 m.n.m. Průměrná hloubka je 3 m a maximální hloubka kolem 11 m. Jezero vzniklo větrnou erozí a patří mezi stepní jezera. Balaton je známý svou klidnou hladinou, avšak při bouřkách či dlouhotrvajícím rychlém větru se vlny objeví velmi rychle a do ohromných velikostí. Mikroklima balatonského pobřeží se díky severojižnímu natočení, převládajícím jihozápadním větrům, kontinentálnímu okolí a vodní hladině, odrážející sluneční záření, nemálo podobné mediterránnímu. Roční množství slunných hodin se pohybuje okolo dvou tisíc, přičemž nejteplejšími měsíci jsou červen, červenec a srpen, nejslunnějším měsícem je červen a nejméně srážek dopadá v srpnu a září.  Jelikož má Balaton poměrně mělké dno a voda není hluboká, prohřívá se rovnoměrně až do dna. Letní teplota vody je 20 – 27 °C. Zvláště jižní strana jezera je výhodná pro koupání rodiny s dětmi, neboť až ve vzdálenosti 300 – 500 metrů od břehu dosahuje hloubka vody 2 m. Krásné písečné pláže jsou například u střediska Fonyód na jižním břehu jezera. Na severním pobřeží je dvoumetrová hloubka jezera místy již na 10 – 20 metrech od břehu, navíc je téměř celé zarostlé rákosem.

    Jezero je vhodné i k delší zastávce, v okolí jezera je možné sehnat ubytování v soukromých domech, penzionech i hotelích.



    (zdroj: www.marveltourbg.com)

    3. den cesty z Medžugorje.

    Balaton - Keszthely - Sümeg - Sárvár - Sopron - H/A - Wien - Stockerau - Hollabrun - A/CZ - Znojmo - Moravské Budějovice - Jihlava - Havlíčkův Brod - Golčův Jeníkov - Čáslav - Týnec nad Labem - Chlumec nad Cidlinou - Nový Bydžov - Smidary - Podhorní Újezd - Úlibice u Jičína - Nová Paka - Horka u Staré Paky - Studenec - Vrchlabí.




  • MEDŽUGORJE.